Stál jsem u sochy svatého Václava a do toho se mi promítly letáky z volební kampaně. Normálně se do těchto témat nepouštím, ale když přišel nápad dopustím se drobné výjimky. Jo a neberte to prosím vážně a doslova.

Je to psaný ke kytaře, čárky jsou psaný tak, aby to sedělo do rytmu. Jeden příběh známé a jeden osobní...

Dvacet minut pozdě do hodiny plus zbytek psaní básničky

Odchody - Potom

...

ubohý italský sonet, který lze zařadit mezi mé první... měl poměrně pozitivní ohlasy na jedné vnitro-školské soutěži, ale zajímala mě objektivní kritika

pro pobavení a pro kmotrova, jen že jsme podobní bloudi...byla to moje téměř prvotina a vkládám ji bez jakýchkoli úprav

Hledej se v tom, rád tě topím v jezeře čekání. Vím, jak to mučí, mé celkové jednání.

Vyznání ženám, vlasti, vyčiníme sobě, Bohu, blahořečíme přírodu, v úctě vzýváme Vesmír, ale Té, jež nese naše myšlenky, Té sestře Múz, tak na tu kašleme! … snad jsem to dneska zachránil!? No, co bychom bez tety Básně dělali? Holenkové, byli bychom v loji!