jsme prapodivná smečka...

Traktát, nejdříve přirovnávám hvězdy ke kouskám plísně, poté spadnu do trapných rýmů jako jest píseň-tíseň, pak se ze mě stane osamnělá studentka architektury a nakonec zase jako já v reálu skončím v Zapomněnce. Ptákovina.

tak další povídka z mé sbírky. Snad se bude lílbit :) díky za přečtení, popř. komentíky

Snad neurazí :)

sepsáno jako protest proti nařčení že v kolektivu u stakanu piva mlčím a jen poslouchám :)

Někdy je potřeba prostě jen jít dál - a neohlížet se...

chybas mi laska boli to a totok je pre teba

...

tentokráte o těch kdo propadají závislosti..