Uvidíme...

Písňový text, co mne napadl, když jsem si listoval v knize Bedna od whisky s písněmi Mikiho Ryvoly...

Pokud lidstvo jednou vstřebá tento přístup,tak si zasloužíme novou šanci na této planetě.

(..winning card..)

mám absťák a ždímu ze sebe poezii o naprosto neinspirativných věcech. (taky by to mohlo být o pocitu, kdy člověk pije čaj ve svém soukromém koutku a všechno kolem je daleko. a pak vstane, číšník odnese konvičku a čas se rozběhne.) velmi antiklimatická báseň. (ha!)

vezměte sůl, pepř a chilli, řádně zamíchejte a vzniklou směs si vetřete do očí...

9. 6. 2009 (ve vzpomínce na manžele Zahradníčkovy)

(Prostě opravovali koryto, tak vypustili skoro celou řeku. Inspirace je úplně prostá, jen dlouho zrála.)

Věnováno kočce,která seděla ve stínu bouřkové noci u sousedního baráku a nenechala můj zrak hledět jinam...( to vše asi kolem druhé ráno)

sníš

Vyhrabal jsem starší sešit, kde jsou básničky, které jsem psal tak před deseti lety..No,ty verše jsou dost klišé,ale pro zajímavost to sem dám-a není to humorné..ono moc srandy taky není vždycky sranda..se mi zdá:-)

Sice jsem to psala asi před půl rokem ve škole (v mediálce, když jsi chyběla, Snářko :D), ale už jsem dlouho nic nepřidala a s Radioactive se to vleče... No další příběh na dost okoukané téma, ale snad se bude líbit :D