TOoto byly mé první pokusy o básnění,je to ještě cítit mým tehdejším ovlivněním náboženstvím a duchovnem..Je to takové trochu naivní a formou nic moc,opakují se tam podobné slova atd.ale je dobré si vzpomenout co člověka formovalo..

:)

Na tohle zamyšlení mě přivedl GULI tím, že mi poslal „Komentář Dalibora Dědka, ředitele firmy Jablotron“....

....

clovek si musi pomoct sam. vyhrabat se ze sracek, zvednout hlavu, jit dal. tohle sem udelala a du. delam co chci, mirim kam chci, opoustim koho chci a sem s kym zrovna ted chci bejt. neni to dokonaly, ale je to krasny. nechci se toho vzdat.

Ano, výlev jedné puberťačky. (23.04.2011)

pláč nad sebou samým, nad životem a nemožností jisté věci řešit - jen přijímat, například : úředníky - ty mě teda dostali na kolena, naprosté životní rozčarování a víte, co je nejhorší? Vidět umírat lidi v nemocnici mě tak nepohoršuje a nerozrušuje, jako prach(s)prostá úřednická kontrola - absurdita, zbytečnost... zbytečnost až k pocitu na zvracení z těch nesmyslných nařízení a paragrafů.

jen tak zkouším slova a koukám se kolem sebe :)

Jen pár slov o krásách na Moravě, a pár náhodných asociací k tomu... A básnička je na světě. :-)

jnom tak, co mě napadalo

Obyčejná školní práce (po celou dobu jsem poslouchala Higher Than Hope od Nightwish...)

Ztrať se.