Pokračování jedné dávné básně
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
....
![]() ![]() ![]() ![]() |
....
![]() ![]() ![]() ![]() |
Prostě někdy je člověku neveselo.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Každý autor má období, kdy se mu nedaří, pochybuje o své práci a někdy dokonce ztrácí chuť pokračovat. Většinou se z toho po čase dostane.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Trocha ironie neuškodí, zvlášť když míří na ty, které většina lidí zrovna moc v oblibě nemá.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Tentokrát přidávám jednu kapku nemravnější básničku, která snad pobaví a nevžene červeň do tváří některých čtenářek.
![]() ![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]() |