 28.03.2022 6 436(13) 0 |
Pot se třpytil na holém hrudníku
a její víčka nesla tíhu Země.
Padala do přelomu dne a noci.
A i když se zdálo, že náš dech se spojil v jeden,
Bůh byl v tomhle okamžiku jejím jediným přítelem.
a její víčka nesla tíhu Země.
Padala do přelomu dne a noci.
A i když se zdálo, že náš dech se spojil v jeden,
Bůh byl v tomhle okamžiku jejím jediným přítelem.
29.03.2022 - 17:58Připadá mi to, jako přechod z vášně do vystřízlivění.
Každopádně jsou v tom silné pocity.
Každopádně jsou v tom silné pocity.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
teď : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : o počasí
Předchozí dílo autora : Nech si
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Zdendulinka [15], Pjpajkis [15], Rigor Mortis [13], MACHAJDA [13], mannaz [11], Loreley [11], misháá [10], Daisy Moore [9], gajda [6], Putri [3], VykladacKaret [1], J.Rose [1]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
