Smrt jsou jenom bílá boží muka

na rozcestí, v poli.

Dlouhá cesta utrmácí,

nohy bolí

oči jako smutní ptáci

na trávník se posadí,

ruce zemi pohladí.

Pro člověka

je zem jako postel měkká.

Usneš-Nebe vyzvání

klekání,

kraj je bílý jako z mléka,

srdce pije, hlava leží,

oblaka jdou bez otěží,

nebe táhnou za sebou.



Potom

nad tebou a křižovatkou

velké světlo rosvítí se.



Divem ztichneš jako pěna.

A v tom světle políbí se

muž a žena.



To už ani ve snu není,

to je spíše probuzení.