Já žehnám hoři, jež mi z tebe na věky chce vlásti.
Slast sterá nad jeho mi hořkost sladší nedá slasti.

Nad každou libost hoře to - zda soud tvůj nepřisvědčí?
To bití nad laskání každé - přidáš se k mé řeči?

Jsem sluha tvůj a sloužím, nestatečný k dílu,
a ty mi nepřispěješ, ač máš k tomu sílu.

Němý jazyk děl: - chtěj vlít se ve mne, vpíti! -
Jak chtít? Jak doufat? Dít? A v kterém, pověz, bytí?

Jak srdce místo tebe kdy jinou přijalo by?
Ty nade všechno jiná, ty Jedna bez obdoby.