Bývá v něm plno hrdliček.
Ty jistě přilétly sem
jen pro mne, který toužívám
též srdce v peří mít.

Je tu tak sladce, pradávně,
a dlouze, pod tím tisem,
jenž v orloji své koruny
má vteřinový svit,

kde vidlice a pahýly
jsou jak ti apoštolé,
kterým se vroubky zkazily,
a nevycházejí.

Má prasklé pero nadějí,
co ve mně sní tu dole.

A cítím, že mi do duše
teď polehounku sáhly
zlé ruce
mistra Hanuše.