Kovový jazyk půlnoci řek' dvanáct.
Na lože, milenci! Je duchů čas.

Nyní lačný lev jde na lup,
vlk teď vyje na měsíc,
unaveni v míru chalup
spáči chrápou z plných plic.

Oheň v krbu dohasíná.
Sýček houká; jeho pláč
nemocného napomíná,
aby myslil na rubáš.

Nyní hroby pukajíce
propouštějí ze svých tlam
jeden každý po dušičce
těkající sem a tam.