Emily Dickinson : Bzukot much - když jsem umírala

Bzukot much - když jsem umírala -
Nehybnost v pokoji

Byla jako nehybnost ve vzduchu -
Mezi vzdouváním bouře -

K nebi oči - pláčem vysušené -
Hruď sbírala sílu náhle
Na výdech poslední - až v pokoji -
Spatřen bude Pán -

V upomínku dárky své -
Jsem odkázala tak jak stanovil
Mi úděl - tak jak se i mělo stát -
Pak jen smutek muší

Mezi mnou a světlem bzučel -
Slabě a přerývavě se ta melodie chvěla -
Vzápětí okna ztemnila se - a pak
Pak nic jsem neviděla -
»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
angel [16], Bambulka [14], Jitrocel [1]
» řekli o sobě
Le Jerrr řekl o Adrianne Nesser :
Anet... " upe nejvíc v pohodě holčina"--- takoýhle komentář by byl asi v dnešní době populární a zcela normální, ale myslím, že bude prostě stačit když napíšu: " Anet, seš super holka a moc si tě vážím, tak ať ti to zůstane....Už teď, i když mám ještě opici jak hovado, se moc těším na tu oslavu v Díře!!!: )
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku