Se svou si kočkou pohrává;
a je to divukrásné zříti,
jak potmě tlapka bělavá
se s bílou rukou v půtce chytí.

Své ostré nehty - ohava! -
ty hladké acháty, jež svítí
břitkostí nožů, schovává
pod rukavičkou z černých nití.

I druhá úlisně se dívá
a broušené své drápy skrývá,
než ďábel nespí v žádné z nich…

A v budoáru stinné šero,
kde zvoní její vzdušný smích,
žhne fosforových bodů čtvero.