Přeživší do ticha hledí
o možnostech nic neví
za něžnosti se platit musí
kdo vyvrátit mu to zkusí?

Pěkné
Akonec moc hezká tečka

Díky Leni.

Nádherné...

Děkuji všem za zastavení :)

Stromy se znají
zblízka i zdáli
korunou, kořeny
k sobě se připoutají.
Mízu si dají, slunce
posnídají.

Sasanka: prima zkratka - první a druhý řádek výtečný, klidně bych být tebou je někde použila jako zdařilou, neotřelou mini.

Gora: Osobně se mi líbí taky jen to poslední.Dalo by se to smrsknout třeba na : Pár křížků v kalendáři
na křídlech špatné nálady
abstinuji od Tebe

Chápu, jen bych z toho nedělala až takové drama. Za mne nejlepší poslední strofa.

Moc hezká.

Je mi nakonec hezky i když to začíná trochu pochmurně. Děkuji za čtení...

Kouzelné...

Moc pěkné

Co člověk může? Jen se učit a rvát se po celý život.

To co nás děsí je naším úkolem, zadanou lekcí. Bez překážek by jsme neskočily přes svoje strachy. Dispozice rodové , častěji však indispozice jsou nejvhodnější nástroje k zvládnutí životních maturit. Nebo si myslíš snad že tvůj klenot by se třpytil jak se mi jevíš bez práce brusičů života v podobě jemného odírání tvé podstaty.??

Všichni jsme pralidé:-), jen v novém hávu.
Úvaha milá - má patu i hlavu.

Sudičky rozdaly karty a ty se snaž.
Pustina ostrova a nikde pláž.
Starost oživot zamiká nesmysly.
Jine starosti putuji do mysly.
Jak dati stravě nahoru palec
když zděš(na)zjistíš že nejsi znalec.
Přikrov jeskyň?plaz z váčkem jedu.
Oheň vykřesat to jestli svedu.
Dosahnout mála to bude um.
Mysl se zdráhá.
Sen přines rum.
Žadna jeskyně,zledu aš pot.
Kde omé pelesti octl se luk,oštěp
na něm i hrot.
Živoucí sen,přenos v neznámo.
V hlavě to duni
Ta bacha kámo.
Co žeto do rumu
dávaji za tresti.
Kdyby ten sen raději
plný byl neřesti..
Otevřit dveře chci
A žadna naves.
Houpese hldina
To bude na dnes.

Líbí se mi nálada, autentičnost. Zkusil bych to bez rýmů, jít po pocitu až na dřeň. Čistý volný verš může působit velmi silně, naopak nahodilé rýmování bez zvládnutí vázaného verše spíš škodí. Ale celkem pěkný.

Skvělé!!!

Láska je drogou evoluce, pervitin na kterém se rozjedeš v plodném opojení, následuje dekomprese vystřízlivění a absťák po další dávce. Vzniklá rodina je pak sanatorium kompromisu mezi abstinencí a ochutnávkou ztraceného. Velmi sporou degustací.