Tahle se moc povedla, píšeš hezky!

Já nevím proč, ale mě tak zaujal první řádek, že zbytek už jsem tolik nevnímala:) Ale ten první řádek mě prostě dostal, ani nevím proč:)

komentář, či přání..ať tak či tak, jej toužíme nekonečně zažívat znovu a zas...

111%

Jak smyslné! Já byl v pátek (Velký pátek s velkým P) v Brně u redaktora a sváděli jsme autorský boj o písmenka. Psát jako nebo jak? Hm, každé slovo v poezii, zdá se, má svoje přesně dané místo a i čárka ve větě může zcela změnit její význam. Toliko k mému zážitku s editorem-bohemistou. A i ty v téhle básničce volíš určitý směr, kterým se má čtenář vydat a každá změna, byť sebemenší by vedla naše oči jinam - proto vždycky tolik lpím na češtině, pravopisu, interpunkci a diakritice atd. Například: čí rty líbají na krku až vzrušením se chvěji? - ovšem stačilo by dát na konec dlouhé í a budou to ty rty co se budou chvět. A otázkou je, zda chvějící se rty popíšou obraz rozechvělosti lépe než chvějící se (až se přímo třesoucí) tělo, byť si dokážu jasně představit, že se ti přitom naježí i chloupky na zádech a zrychlí dech.
Nebo poslední čárka v básni, kdyby stála před tím víc už by ses ke Mě víc mačkala, ale míň se tulila.

Toliko Puerovy postřehy. Vyplývá z nich, že tě drobné nuance v textu prozradily (ačkoliv to jsou jen takové podprahové psychověmy), nač se tvé smysly v podobně smyslných okamžicích zaměřují.

Děkuju :)
Lizzzie: možná ano, snad ne... to už si každý dokončí sám ve své hlavě :)

dobrá atmosféra! a ráno bylo ticho, slza a světlo?;)

líbí se mi to...tajuplný začátek, smysluplný konec...a ten závěr "tulím se víc, Tě mačkajíc" je perfektní tečkou :)

V jednoduchosti je krása a kdo ji necítí, pak má smůlu, netřeba se jím zvláště zabývat.

No jo, chtěl rozbor, chtěla jsem vyhovět, příště už to neudělám :-p

základní chyba: autorský rozbor vlastního díla. Kdyby ses tvářila tajemně, že tomu naprosto rozumíš a jako jediná jsi schopna svým geniálním rozumem pojmout své tajemné verše, lidi by se předbíhali a nabízeli ti svá vysvětlení jedno lepší než druhé. Ovšem takhle to vypadá, že sama vlastně nechápeš, co jsi to stvořila. Jsi pohlcena velikostí vlastní básně.

PS: Každý přece ví, že tu mezeru snědli internetoví skřítci.

Moje básničky jsou často prý složité, ale já zastávám názor, že pro někoho jsou zkrátka naprosto jasné, pro někoho nepochopitelné. Každý ať si v tom najde to svoje a zbytek nechá být. Ale když chceš rozbor, dobře :)
Básnička byla psána v melancholickém rozpoložení o imaginární mladičké naivní dívce, co už není dítě, ale asi ani žena, - o tom by se dalo spekulovat, není ještě tak úplně zralá, je to snad zkrátka nezkušená slečna. Veršem "idejí světa zasažena", jsem chtěla říct, že náš svět, naše země má jakési ideje, spousta lidí se přispůsobuje stylu někoho jiného aby zapadli. Ona zkrátka podlehla těm nárokům na dokonalého člověka, snad se ani nedokáže sama rozhodovat.
Velkou mezerou by se dalo vysvětlit hodně. Snad ani já, jako autor, nevím, co vlastně má představovat. Snad chybějící sloku? a pak tiše, jako pěna, zemřela sama, nesmířena. Rychlý, přímý závěr, co popisoval její konec, jak neužívala života po svém(?), ale v hlavě ji to žralo a kousalo. I když nebyla taková povaha, aby s tím něco dělala, nedokázala si snad ani uspořádat myšlenky, co je pro NI dobré a co ne?.. Zdá se mi, že básnička by mohla být vysvětlována jakkoli a i já bych nad ní mohla hloubat dlouhé chvíle a hledat ten správný význam... Jenže ten najde jen člověk, co chápe, nebo si alespoň myslí, že chápe.

Popisuje tahle miniatura etapy života ženy až do smrti? Přítelkyně si to myslí, ale já myslím, že to je nesmysl... akorát fakt nechápu, co to celé znamená... jen myslím, že se to teda týká ženy v jeden časový okamžik, ale pointa mi nějak uniká, můžeš mi to osvětlit?

Nápadité :)

:) Werich by měl radost...

je to takové ťu:) pěkné:)

Lukio, zrovna u téhle jsem rytmus nějak neřešila ;)
Mhh- a co je na tom špatnýho?

úplně ubíhá rytmus, přišlo mi to jakože za každou cenu tam narvat nějaké verše...tak snad příště...

S "nápisama" souhlasím, ale ponořila hlavu se mi naopak moc líbí. A nevidím důvod proč by nemohlo být "se vzdala" na dvou řádcích. Má to určité kouzlo. A taky to chápu tak, že "se vzdala" bývá vždy vedle sebe na řádku, ale když se vzdala (oddělila se od toho) tak oddědila i tohle spojení.

Namísto "poraníš" bych dal "poraní" (ale je to jen můj subjektivní názor na to co bych tam dal já), ale jinak báseň pěkná. Opět hodně pocitová a pěkně vystižená.