|
|
Je to z části hlavně strach
ztrácím se v nejistotách.
Chtěla bych se někam schovat,
neumím se rozhodovat.
Prý čas všechno vyřeší
však už je to dlouhá doba!
a problémů přibývá..
A ty staré? Řeším znova!
Nechápu se! Nevím co s tím
nemám páru co mám dělat
Než do srdce si někoho pustím
potřebuju jistotu,
že se zase nepletu.
ztrácím se v nejistotách.
Chtěla bych se někam schovat,
neumím se rozhodovat.
Prý čas všechno vyřeší
však už je to dlouhá doba!
a problémů přibývá..
A ty staré? Řeším znova!
Nechápu se! Nevím co s tím
nemám páru co mám dělat
Než do srdce si někoho pustím
potřebuju jistotu,
že se zase nepletu.
D_P
... a na konci stojí strach....
Lukio, zrovna u téhle jsem rytmus nějak neřešila ;)
Mhh- a co je na tom špatnýho?
Mhh- a co je na tom špatnýho?
úplně ubíhá rytmus, přišlo mi to jakože za každou cenu tam narvat nějaké verše...tak snad příště...
Škoda toho posledního rýmu. Jinak to bylo krásně a přesně popsané. Taky znám ten pocit a taky s ním žiju, jenže vážně chceš zůstat stát jen na místě otočená tváří do vzpomínek?
je to tak, po jednom zkamání je těžké znovu důvěřovat, ale stojí to za to!:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
14.03.2010 : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Ruka
Předchozí dílo autora : Havraní perutí
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Lipš [18], yayadreamer [13], Hass [13], Vejunka [12], Král Slova Kuba [12], Tyna Mayerová [12], Užmoc [10], Flammarino [6], Emilius [5]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?

