... a dny se proměnily v týdny, týdny v měsíce a ty zase v roky. Už jedenáct let fouká vítr. Stěny praskají, okenní tabulky hrají upištěný blues a když občas nakouknu ven, skrz jejich zašedlý špinavý skla, nevidím stromy.
Ale je to divný, už nějakou dobu se mi čas od času zdá, že na ulici slyším lidi. Někdy dokonce i dětský hlasy.
Ty dveře však stejně neotevřu, nechci umřít .... ?
Píšeš fajn - líbí se mi to

trocha poezie je ve všem teda skoro třeba v daňovém přiznání ani trochu,tohle je ale o něčem jiném....

super

Nechtěl bych se dožít téhle situace, i když ti, co zažili klinickou smrt, hovořili většinou o krásném světě.

často o tom přemýšlím, jak to vlastně bude...

Skvělá. Máš hodně zajímavý a poutavý styl, líbí se mi to :-)

Jsem z ní nadšena! Krásné klišé :-).

Akaia: Děkuji, přece kdybych formuloval stejně jako ostatní, tak nemusím psát vůbec, ne?

Kdo to prozradil? Nikomu jsem to nikdy neřekl...

Líbí se mi, že je báseň výjimečně zformulovaná úplně jinak, než co se tu většinou objevuje.

Líbí se mi, je "drsná" jak život bývá ...

Veľmi dobré. A ani názov nie je žiadnym klišé, hoci to slovko obsahuje. ;)

paráda. Beze zbytku využité přirovnání. Oceňuji i to, že je místy báseň dost hrubá.

přečteno jedním dechem:)

První dvě strofy jsou fajn, chlapácké :-) Pak nám to trochu moc měkne - na chlapa ...

Pěkně jsi vystihl životní boj, kde misky vah jsou jednou nahoře a podruhé zas dole.

četl jsem to jako "povedená generace". Teď jsem to přečetl správně a už to sedí. :-)

Krása, velká, největší... A ta pianistka!
Četlo se hezky...

Připomělo mi to pěkný web o pater nosterech, co jsem viděl... Sakra, někdy se musím svézt páternosterem.

líbí...