vanovaso: Nikytu: Díky děvčata.

Jednoduché, veselé a pěkné ;)

Je to správná víla. :-)

vanovaso: A42: Moc děkuji za návštěvu .

Vlastně je to ze života... ;-)

:-) ;-)

ŽblaBuňka: Díky.

;o)))

Yanishka: To jsem zase něco prozradil.

Nikytu: Jen maličký, díky.

Tak takhle to bylo :D :D :D

I ty jeden uličníku. :-D

Líbí se mi to. :D

...musíš rychle najít jinou... a blamáž si zopakovat znovu

Líbí se mi. Má hezký rytmus. :-)
Snad jen... Někdy je naopak lepší počkat si. ;-)

Po dlouhé době opět v sedle tak jsem si říkal, že prostě musím přispět, jen doufejme že jsem nevypadl z cviku.

Šel jsem jednou po ulici,
jak pan Osud zřejmě chtěl,
najednou co nevidím tu kráska,
odraz pavých per.

A tak začalo to,
ta historka temná
naučit se balancovat, jak na hraně břevna.

Tohle nesmíš! Tam zase je!
Pocity jež byly "věčný"
spadly do závěje.

Prohlédl jsem,
teď už vidím co se to tu děje.
Duše zmírá, srdce puká, chvíle beznaděje
říkám si jen kam že ten můj bídný život spěje?

Konec to vše, co chtěl jsem říci, ale ústa mlčí dále.
Pouta, roubík, toť okovy té bídné věci, teď jen marně zoufám. Lásko kde jsi?!

Líbí se mi to druhé.

Což o to, já mám haiku rád. Jen toto jako haiku moc nepřijde, nejde jen o počet slabik.

Mamka: ŽblaBuňka: Nikytu: Děkuji, že jste četli.

lakomec: Každému haiku nesedí.