DDD: Děkuji za komentář, je to samozřejmě záměr, tedy ne odvádět myšlenky, ale rozbít uspořádanou strukturu, kterou jinak většinou volím. Do jaké míry se to podařilo nebo nepodařilo je pochopitelně na čtenáři... Věčné dilema: obsah versus forma...

Pěkný, opravdu. Mě se líbí:)

"V hospodě sedím u stolku
zcela jistě už pod vlivem,
na šikmém sklenice vrcholku
střídá se příliv s odlivem."

Myšlenkově se mi líbí opravdu moc. Ale jinak se s ní nějak pořád nemůžu popasovat. To je ale asi moje chyba. Asi mi uniká ta melodie. Možná bych ji graficky jinak upravil a tím přiblížil vždy poslední verš sloky tomu prvnímu, se kterým se rýmuje, nebo trochu upravil rytmus. Nevím. Takhle dočtu a vracím se zpátky, abych se ujistil, jak to vlastně bylo. Budí to ve mně pocit, jako když v písni přebývá takt. Nutí mě to bystřit pozornost. Ale ne správným směrem. Naopak mě to odvádí od tvých zajímavých myšlenek. A to je, myslím, škoda.

dvakrát jsem přečetla ten pro mě vybroušený styl, zamyšlení nad obsahem by člověk nemusel zanechávat, stejně to na každého působí různě, nicméně, myslím že bohužel! třeba jen jedenkrát v životě by se to mohlo týkat každého, třeba jen jednou...u někoho stále, to je horší, vytáhnu si zrazuješ sám sebe ze strachu ze zrady a z toho samotného až mrazí

věru dobré

Jiří Turner: Není zač, ale teď je tam navíc "a", ne? Aspoň mně přečnívá, stačilo by jen "tykáš si se zradou".

Orionka: Překlep (nedoklep) opraven, děkuji. K životnímu postoji se snad ani nebudu vyjadřovat...:-) Díky.

Vybroušené rýmy, nápaditě vyjádřený životní postoj... i když asi ne Tvůj, předpokládám :). Na konci druhé sloky postrádám "se", protože správná vazba slovesa je tykat si s kým/čím. Tykáš si se zradou by se mi zamlouvalo víc.

Orionka: Děkuji, v zásadě jsem se již vyjádřil v komentáři Yaně. S "okolím" máš nepochybně pravdu... já tuhle báseň mám moc rád, je v ní zakomponováno mnohé, jak obsahově, tak výrazově, ale báseň sama to nevysvětluje a vysvětlovat to zvlášť je absurdní. Asi nebyla vůbec vhodná ke zveřejnění.

Orionka: Děkuji, tak to mělo vyznít, úsměvně, vlídně, bez nějakého hlubokomyslného patosu.

Potěšila a příjemně předvánočně naladila, četla jsem s úsměvem. Formálně myslím moc povedená.

Také vnímám spíš melodii než obsah, který není tak ucelený a sevřený jako v jiných tvých básních. Zajímavé je, že mi v první sloce automaticky naskočila výslovnost "vinči" - asi pozůstatek studia italštiny... a taky jsem vůbec netušila, že se nějaká obec jmenuje Vinec :). A v poslední sloce by mi více ladilo procházím okolím, ale to je zase jen takový osobní pocit...

Je to v podstatě písňový text, rýmy a zvukomalba jsou tady upřednostněny. Nechci předstírat nějakou úžasnou myšlenku. Prolíná se zde několik těžko vysvětlitelných osobních motivů.

ŽblaBuňka: Vinec je obec blízko mého rodiště, je to kousek od Mladé Boleslavi

Zaujala mě zmínka o Vinci. Jde o konkrétní obec?

je pozitivní ta básnička, já mám ráda rýmování, ačkoli některé rýmy jsou takové ty jak se říká profláklé, ale mě se to nápadité zpracování líbí a líbí se mi myšlenka kterou vnímám já, očekávat můžeme jen to co jsme schopni sami dávat a svůj osud máme ve svých rukách, záleží hlavně na nás...

Dobré to je.

Blíží se vánoce, tak se to sluší, podobný pocit mám, tam někde uvnitř, možná až v duši.

pro mé vnímámí jsi ticho zachytil nádherně

"Keď si uvedomíš, že ti nič nechýba, patrí Ti celý svet."