Mně blízký styl. Líbí se mi Tvé psaní

melancholii mám rád!

Singularis: úplne najlepšie je, keď si postavený pred voľbu a máš dve možnosti: tú "správnu" a tú, ktorú chceš. ja vždy samozrejme skončím na tej populárnej, ale niekedy by ma zaujímalo, aké to je zabudnúť na chvíľu na to, čo by som mala. ďakujem za komentár

Singularis: mohla by som ti po jednom vysvetliť, čo jednotlivými veršami myslím a ako som na to svojimi nepochopiteľnými myšlienkovými pochodmi prišla, ale na epike milujem práve to, že si v nej môže nájsť každý svoj vlastný zmysel. to čo si v nej našiel/a ty, ale celkom sedí na pôvodný námet. ďakujem za komentár

Tato báseň mě oslovuje a asociuje mi témata dnešní doby, hlavně reklamu, která lidem „vymývá mozky“ a instaluje do nich svoje podloudná sdělení, a myšlenka nahrazování lidského myšlení strojovou automatizací nebo externími službami vůbec. Jenže problém je v tom, že když nebude člověk myslet, přestane to umět, a je úplně jedno, zda nebude myslet proto, že to za něj udělá stroj, nebo proto, že to za něj udělá jiný člověk.

Nedaří se mi v tom vidět nic konkrétního, spíš z toho jen cítím jakousi rezignaci a touhu po útěše.

Dandy: ďakujem za pozastavenie

Psavec: ďakujem

Zaujala.

Kyvadlo názorů dolu a nahoru
houpalo lid , jazýčkem byl klid
však misky vah váží dál a klid
za jazyky schován.

Vydržíme mnohé,obezřetnost ostražitost nedůvěra .se násob.

To je kolikrát dilema.

koiška: ďakujem za komentár. chcela som ti odpísať skôr, ale nevedela som sa rozhodnúť čo napíšem

Je těžké se rozhodnout , ale když se musí tak se chce ...a nebo nechce?

Singularis: Dobrý postreh, ide tu skôr o rozdiel medzi odpustením a zabudnutím a ich následkami, jednoznačne si mi ale nasadil/a chrobáka do hlavy.

Dovedu si tu situaci živě představit, je v básni ztvárněna velmi dobře. Jen mi vrtá hlavou tato část: „Rozum mi odpustiť nedá, / vraví, že zabudnúť treba.“ Připadne mi, že je to trochu protimluv — odpuštění obvykle funguje jako předpoklad zapomnění, tedy člověk musí nejdřív někomu odpustit a teprve pak mu půjde zapomenout na to, co mu ten člověk udělal. Ale nevím, zda není moje úvaha úplně mimo...

puero: Básnik je asi trochu prisilné slovo, ale dalo by sa to tak nejak nazvať. Píšem, čo sa mi práve v živote deje, toto je jediné miesto kde som až smiešne úprimná. Básnici majú podľa môjho názoru oveľa viac rozumu a oveľa lepšie texty, takže to beriem ako kompliment. Ďakujem za tvoj komentár

Mám rád melancholii ve verši. Je jako hořká čokoláda, člověk se ji musí naučit vychutnat a pak si ji zamiluje a nechce nic jiného. Taky se mi líbí, když se do volně vedeného verše přimíchá rým (teď myslím ten na konci, předposlední sloka mě zas tak moc nezaujala). Rým připomene čtenáři, že autor je vlastně básník, ne úplně umělec, ale básník a být básník je životní postoj a ne životní póza. Soudím, podle této básně, že jsi básník. Či?

človiček:
Keď prejdeš aspekty
prehodnotíš pre a proti
odhodíš všetky makety
tvoj vlastný mozog ťa skrotí
a keď konečne uvidíš
zmysel
aj
tak
nezachytíš

To je těžké žití
často však jen
olověná trubka
sytí nervy jedem
a to potom jedem
z kopce prudce dolů
dychtivě hledíc nahoru
kde ostatní se Nám smějí
jak na blázny a potrhlíky na Nás
Zejí, netuší co vše rozruší naší
rovnováhu otrávenou kovem co
Nám radí sbohem dát životu.