![]() |
komentáře k dílům uživatele :
Špatně se to čte, ale na zlepšení nepracujte, protože vám nejde o poezii, jen o takovéto sdělení.
Krásná báseň, už jen tím, že je opravdu z nitra.. Bohužel, bohužel... Na situaci každá rada velmi drahá, já osobně bych se přiklonila taky k "puštění"... Začátky jsou těžké, hořké a složité, ale po čase člověk zjistí, že to jde pak přeci jen lépe, pohodlněji a směřuje to k novým začátkům a poznáním...
annaav: bohužel ano, ale nevěřím že v každém manželství jeden musí urážet a druhý drží hubu a krok, hádky jistě ale rovnostranne, tady je to o něčem jiném...
Miliju te, ale... Tu vetu (souveti) nesnasim. Ma tam byt "a". Nedostatky k cloveku a tedy i k lasce patri stejne jako krize. Verse na me prilis jednoduche, az polopaticke, situace naopak hodne komplikovana. Drzim palce!
Jako bych to napsala já ve stavu náměsíčném... "Pustit do oběhu je možná dobrý nápad, ale s těmi dětmi je to už poněkud složitější protože se musí myslet i na ně. Pomáhá ale pomalu a nenápadně se více prosazovat, zvyšovat si sebevědomí a mít i své zájmy. A básně taky skvěle pomáhají, aspoň na vyřčení svých pocitu.
Je to pablb, jak by řekly holky z emimina, pusť ho do oběhu. P.S. Naprosto příšerné rýmy. Já jsem debil v práci, doma, v hospodě i před rodinou, pak aspoň nikdo není zklamaný. Povrchnost, přetvářka, pokrytectví atd, to je zlo. Halelujah.
Nesmírně smutné. :( Hezky napsané, ale uvádí mě to do melancholie.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
zamilovana do nezamilovane doby [18], Rozárka [18], ivkaja [18], Pet [18], woski [17], Vladimír [15], AllieM [13], inkognitoDV [13], Sebas5195 [9], MsRolland [9], Jáchym Kemza [7], Chrudoš [3], Milan [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)


