to mě baví...
mám ráda když se ze sklepa, půdy, či babiččiny truhly vytáhnou a opráší takové krásné archaismy... :-)

mráz po zádech

Ginnare: Zamilu jsem měl taky rád. Ona je profesionálka a velká formalistka. Nikdy nenapsala jen tak hala bala kostrbatá slova, vždy to byla dokonalá báseň. Obsah někdy ovšem pokulhával, ale já se do ní nepouštěl.
Jsem rád, že se Ti zrovna tato líbila, protože byla napsána zcela vykonstruovaně a dost klopotně a dlouze. Tak se ta dřina vyplatila.
O chlebu jsem psal včera Souznílce. Vytáčí mě přístupem ke všemu, který se snaží univerzálně vnucovat všem. Včera jsem to nějak už potřeboval okomentovat. Teď, ať si zas dělá, co chce.

Ginnare: Dobře děláš. Dobrý sluha - špatný pán. Já se tolik nelekám a po létech už snad mohu říci, že to umím míti pod kontrolou. Pokud ovšem nemám obzvlášť dobrou společnost a obzvlášť dobrou náladu. Po pravdě nemám strach tak nějak kvartálně a na tom se dá přežít :-)

stýská se mi po Zamile...
i když jsme se v názorech mnohdy nesešli... kde ona vidí (skepticky) "náznak" já vidím hloubku a světlo lákavé, jak bludičky...
Ten čerstvě napečený chleba vážně cítím... a zaráží mě, že to není poprvé... mám pocit, že jsem jej cítila i včera, když jsem četla Tvá slova, ale za boha si nemohu vzpomenout, kde to bylo...
Děkuji za pěkné ráno :-)

mám strach

iluze: Ginnare: Děkuji za čtení a vnímání.

:-)
srdce je potvora... jako by si žilo jen svůj život a naprosto bezohledně přehlíží ostatní orgány... játra, slezinu, mozek...

Přála bych si mít srdce s rozumem... :-(
Pošlu ho do polepšovny... prevíta!

Jak psala iluze... výstižné :-)

Výstižný! Jak málo stačí..

iluze: Jsem rád. Děkuji.

Snad posté, snad poprvé
pitvám svou duši do krve
a nakládám ji do lihu

Tohle me vtahlo :)

Ginnare: To asi u každé obsese. Co bychom hýčkali, kdybychom je neměli ;-)

Mlčeti Zlato: Vidíš a v některých případech lze říci... Díky bohu, že je nesmazatelná... ;-)

Ginnare: Zajímavá obsese nebo básnička? Přemýšlel jsem, že ji smažu - básničku. Obsese je nesmazatelná.

To pitvání vlastní duše je jak obsese, které se nejde zbavit...
Zajímavá :-)

první sloka je fajn

Mlčeti Zlato: já kdysi dostala obyčejný kamínek... snad z potoka... snad z polní cesty... a v očích jsem měla dojetí... zcela jistě ne žádnou z tvých jmenovaných otázek... :-)

Yana: Díky. Přesně to jsem chtěl napsat.

nejspíš platilo všechno a já platil za blbost...mám malou žlutou kostičku, něco pro mě znamená ale zase ne tak moc, nikdy jí ale nezahodím, někdy jí ztratím, ale zase se objeví, něco znamená jenom pro mě, teď ani nešetřím, proč, mám všeho dost, ale tu kostičku jenom jednu a krásný vzpomínky jak to bylo fajn beze všeho a bez starostí s kostičkou v kapse, dík za vzpomínku a zamyšlení, milé

Ginnare: ...i já postávám s úžasem před věcmi, které lze používat napořád. Třeba věčná sirka. Měl jsem jednu v krásném mosazném provedení. Na druhou stranu jsem okouzlen možností snadno věci měnit, skoro podle nálady, ale je to neekologické a to mi vadí. Takže vlastně nevím, co se mi líbí. Asi se mi zítra bude líbit zas něco jiného ;-)