nihilismus z toho čiší

Celkem slušné, tohle by se taky dalo považovat za neokokotismus. Prostě punk.

Nějak v tom čuchám starýho dobrýho Zaklínače - lektvary, mutace, spousta mrtvejch dětí v procesu a ve výsledku nemilosrdní zabijáci s nadlidskými reflexy, výdrží a rychlostí, co nosí meč na zádech. Ale koneckonců, why not? Čte se mi to moc pěkně.
Až do finálních jatek bych k tomu neměl co dalšího dodat, ale tam se mi nejprve nezdálo pravděpodobný, že by se jim oběma podařilo odrazit letící nůž právě tak, aby se vrátil dvojce vrhačů do ohryzku. Ok, jsou to machři, teoreticky by toho moh bejt schopnej při dostatečnym cviku i normální člověk, ale když si to představim vizuálně, působí to na mě stále příliš neuvěřitelně. Fajn, tohle je možná spíš moje chyba.
Potom z popisu Hannových chlapů mi nijak zvlášť nepřišlo, že by měli být kdovíjak nebezpeční, resp. nejdrsnější široko daleko, ale na druhou stranu je pochopitelný, že když se má bojovat, člověk by se asi neměl zaobírat sáhodlouhými popisy, ačkoli zrovna já bych měl bejt první, kdo by se tím měl řídit, než začnu poučovat.
"On naopak zemřel na rychlou srdeční zástavu velmi záhy. Způsobila ji náhlá konzumace příliš velkého obsahu železa, které držel Jaggar z té výhodnější strany ve své pravici.." - chápu, co tu bylo úmyslem. Obvykle to i ocením... ale tady mi to prostě nějak nesedlo. Možná se mi to prostě zdálo zbytečně dlouhý na cynickej vtípek, kterej nemá vlastně žádnej vliv na průběh děje. Fajn, chápu, že jsou to vlastně dvě hlášky po sobě, který se do jedný věty opravdu nacpat nedaj, pokud by člověk nechtěl jeden z nich vypustit. Ale někdy je lepší vypustit něco, na čem tam člověk tvrdohlavě trvá, přestože by mu přišla škoda to tam nedat, když už to tak hezky vymyslel. To nicméně neznamená, že bych se tím řídil.
Každopádně jsem si s chutí přečetl.

Gorwor: Díky moc.

Perfektní!

Pravda zvítězí. Rmekl Hus a shiřek, aniž by řekl, kdy se tak stane.

ujde to :)

Není no, bohužel :(. Díky za přečtení.

v mnoha částech světa toto vůbec není sci-fi

Lenča: Díky, jsou to takové pokusy :).

Píšeš fakt poutavě :) Vtipnej konec, i když trochu k nas.... :D Jako sám život .)

Lenča: Díky za milý komentář, jsem ráda, že jsem tě pobavila.

Já kritizovat neumím, nejsem odborník, takže jako úplně amatérská čtenářka jednoduše přiznávám, že se mi Tvá povídka děsně líbila. Užila jsem si ji od začátku do konce, skvělý spád, dokonale popsané momenty, prostě super. Opět díky za skvělý zážitek.

Matěj Ptáček: No ono, ne každé fantasy je dobré. Ale zase je to způsob, jak mít v psaní absolutní svobodu, takže ho občas používám.

Idara: Tak to najednou vypadá, že jsem větší fanoušek fantasy, než ty :D

Matěj Ptáček: Děkuju za obsáhlý koment. Jsem amatér a spoustu věcí si teprve zkouším, proto je pro mne jakákoliv zpětná vazba cenná. Je fakt, že uspěchanost a zbrklost jsou rysy mého charakteru, se kterými poměrně válčím :). Ale snad se to časem zlepší. Bývalo to horší :).

Jinak z fantasy jsem četla jenom Zaklínače a Hru o trůny, navíc už docela dávno. Ty výrazy uvnitř jsou moje :). Co se týče přirovnání k Narutovi, tak to by mě nenapadlo :)

Tak jo, začnu tím, že krom klasiků, jako je Tolkien nebo Lewis nemám rád fantasy. Proto a asi nejen proto, mi pak vadily ty fantasy narážky, jako jsou ony speciální očarované boty a zmutované slzné kanálky. V příběhu neměly žádný větší význam a působili jenom jako zbytečné zhuštění už tak hustého textu.
Tím se dostávám k další výtce, a tou jsou trhané, krátké, syrové a informacemi nahuštěné věty. Když něco popisuješ, je příjemné na chvíli zpomalit, aby se čtenář necítil i v popisných pasážích v napětí a aby mu nepřišlo, že na ten pohár s vínem za chvíli někdo z poza rohu vybafne. Při bojových scénách je takový efekt samozřejmě žádoucí, ale někdy si čtenář potřebuje odpočinout.
Samotné bojové scény se mi pak v celku líbily, ale přišli mi trochu, jak to říct, Narutovské (a tím nemyslím ty shurikeny). Vše, co jsem viděl, byli dva super silní soupeři, kteří spolu bojují a bojují a bojují celý den, až se stmívá a jsou oba absolutně vyčerpaní, ale přesto ze sebe dokáží na poslední chvíli vydat svůj nejlepší chvat, přičemž jeden z nich teda skončí na zemi, ale vlastně jsou oba vyčerpaný stejně a stanou se z nich kamarádi a konec dobrý všechno dobrý. To je typická Narutovská bitva a takové bitvy jsou to, co mě na Narutovi nejvíc štvalo, když jsem se prokousával skrz těch tisíc episod. Není to vyloženě špatně, dělat takovéhle natahované a nerozhodnuté souboje, ale dávej pozor, aby se ti to nestávalo moc často a nebylo to po chvíli ohrané.
Pak ta společná koupel taky nemusela být... :D

A abych se dostal k tomu, co se mi líbilo:
Byla to rozhodně tvoje výborná slovní zásoba. O tom se asi nedá nic víc říct. Byl jsem docela nadchnut mnoha pěknými výrazy, které jsem dosud v češtině nepotkal. Předpokládám, že čteš fantasy docela dost a něco málo se ti z těch fantasy výrazů vrylo do paměti.
Celkový příběh byl v celku dobrý, jen škoda že se nám víc nerozvinul ten vztah dvou hlavních hrdinů. Jako romantik bych byl rád za každé posezení u jabloně a jak už jsem zdůrazňoval předtím, víc těch klidných chvilek - ale to už je o vkusu.

No, doufám, že jsem nebyl moc zlý. Přijde mi to rozhodně jako jedna z těch lepších fantasy povídek a nerad bych, aby to vyznělo, že se mi vyloženě nelíbila. Hodně štěstí do další tvorby! :)

Děkuju za milý komentář :)

Velmi pěkná povídka, vyhrála sis snad se vším, co si do ní vložila, všechno do sebe ladí a zapadá a i když mi je líto konce a toho, jak je to krátké, je to krásné :-)