Je to úžasné, číst něco takového. Ten smutek tu rezonuje... když z posledních sil umírá léto... Je moc krásná.

Nikytu: Stýskání, když mi na čas odjede... :(

Letadlo: Děkuji... jsem rád, že jsi četla.

:-(

Moc se mi líbí první dva verše. Člověka to rovnou vtáhne do té atmosféry.

Yanishka: To já děkuji Tobě...

díky, je tak smutná a tak mě oslovila...

Děkuji… Jsem moc rád, že ses zastavil a že Ti stála za pár slov. Vážím si toho!

Poslední dobou je čas mým nepřítelem, takže čtu a komentuju věci, které mi opravdu stojí za to. Tohle je jedna z nich. Není o tom, jestli jí dokážeme dokonale porozumět. Je a není to potřeba. Koneckonců si to nese už v názvu.

Amelie M.: Rozumím… Je pravda, že se mi tam toho sešlo víc a že má ta báseň několik rovin. Pro čtenáře je asi neuchopitelná. Ale možná je to dobře, kdo stojí o smutky :) Díky, že jsi četla...

Nikytu: To vůbec nevadí, jde spíše o to, jaký jsi z ní měla pocit...

já ji čtu už poněkolikáté a teprve teď mám pocit, že jsem do ní možná trošku pronikla.. ale kdo ví, jestli správně.. má takové zvláštní kouzlo a musí se nad ní přemýšlet, líbí se mi to, i když mi dává zabrat..

Zajímavá volba slov. Jen se v ní trochu ztrácím. Asi je to na více přečtení.

oslov radek: Díky... Ještě jsem udělal malou úpravu.

líbí

Yasmin: Děkuju Yasmin, jsem rád, že se Tě dotkla...

Mě se nesmírně dotýká tento verš: bolest těch ran / jak nemohou srůst. Pálí až na duši, přesto je nádherná.

Nikytu: Děkuju moc...

A mně se líbí. :-)

j.f.julián: Nevím, co tím chceš říct, ale vyjadřovat se k těmto Tvým útokům nebudu, protože je to zjevně reakce na mou kritiku. Beru to tak, že se Ti báseň nelíbí a Tvůj názor respektuji. Ty prosím zase respektuj ten můj v dnešním komentáři k Tvé básni “Můj podělanej život”. A pokud ještě chceš nějak reagovat, byl bych rád, kdyby do vzkazů. I tak díky za přečtení a vyjádření názoru.