pravda, opravdu jsem ji chápala prvně trochu jinak... ale ta podstata stejně zůstává... ano , je krvavá, krutá, jako život...je výstižná...

taková krvavá...

Singularis: určitě děkuju za komentář, kde vlastně jen demonstruješ to, jakými všemi směry mohou lidé uvažovat nad pár slovy :) vlastně jsi se na to podíval/a z naprosto jiného úhlu, než já.. úplně od podlahy..

já vlastně měla na mysli ponejvíce virtuální svět, ale je pravdou, že i ve světe reálném lidé zneužívají situace, kdy mají pocit, že se na ně nemůže přijít.. tedy, anonymní.. myslím, že teprve pak se projeví skutečná povaha.. jestli třeba ukradnu peníze, když je vidím položené volně na stole, kolem chodí víc lidí a vlastně, kdyby se ztratily, nikdo nebude vědět, kdo je vzal.. atp.

já myslím, že už právě ta anonymita, je sama o sobě příležitost k projevení se.. hry nehraji, takže k tomu se nemohu vyjádřit, ale asi na tom něco bude :-)

Je v tom kus pravdy, ale samotná anonymita nestačí. Ještě je třeba jim dát příležitost, aby se projevili. Jací lidé jsou se skvěle pozná třeba v hrách typu RPG, kde hráči hrají za virtuální postavy, ale každý hráč jich má víc a nevíš, kdo se za kterou postavou skrývá.

Myslím, že není dobré to s tou anonymitou přehánět. Vždyť jaký by byl svět, kdyby byli všichni všude anonymní a nepoznali bychom třeba ani vlastní rodiče?

opravdu k zamyšlení...

taky občas hudruju na dítě, které miluju... a to jen proto, že pro něj chci to nejlepší,... paradox

Amelie M.: Taky se mi moc líbí... je zneklidňující, s velikým příběhem za pár slovy - s příběhem, který je pro každého trochu jiný.

jasná a stručná

Mamka: děkuju, pak myslím, že účel splnila, pokud v tobě vyvolala toto.. :)

ŽblaBuňka: moc jsi mě potěšil, co víc říct.. děkuju :)

jjj to jsou ty paradoxy takto stěžovat si :-)

Hezké . Ta dítka nám za trochu poskakování stojí :-)

Ano, zprvu jsem měl pocit neúplna, jak tu mnozí. Ale pak jsem se opřel o opěradlo, dal ruce za hlavu, a ejhle, pokračování přišlo samo. Určitě jiné než jiných, ale moje, a tvá slova začala být i mými...

Přesně tak, první dva roky učíš dítě chodit a mluvit a pak mu jen připomínáš, aby sedělo a mlčelo.

Nějak to nedomysleli :)). I to se stává. Hezké.

Tak ta mne zamrazila. Nejdřív se mi taky zdála nedokončená. Ale tím vlastně nutila k zamyšlení. A co si z ní sama odvodím, to se mi vůbec nelíbí a nechtěla bych to nikdy prožít.

No jo, ze života :)
Nejdřív: "Ať už chodí..." A potom: "Jak byl hodnej, když nám nikam nemohl zdrhnout..." :D

Jiří Turner: to je mi líto, že v tom nevidíš víc.. ale pravda.. nemůže se líbit všem..

Asi v rozporu s většinovým názorem mi to přijde jako taková říkanka bez pointy.

Ignácius J. Reilly: jsem ráda, že zaujala, děkuju :-)