taky občas hudruju na dítě, které miluju... a to jen proto, že pro něj chci to nejlepší,... paradox

Amelie M.: Taky se mi moc líbí... je zneklidňující, s velikým příběhem za pár slovy - s příběhem, který je pro každého trochu jiný.

jasná a stručná

Mamka: děkuju, pak myslím, že účel splnila, pokud v tobě vyvolala toto.. :)

ŽblaBuňka: moc jsi mě potěšil, co víc říct.. děkuju :)

jjj to jsou ty paradoxy takto stěžovat si :-)

Hezké . Ta dítka nám za trochu poskakování stojí :-)

Ano, zprvu jsem měl pocit neúplna, jak tu mnozí. Ale pak jsem se opřel o opěradlo, dal ruce za hlavu, a ejhle, pokračování přišlo samo. Určitě jiné než jiných, ale moje, a tvá slova začala být i mými...

Přesně tak, první dva roky učíš dítě chodit a mluvit a pak mu jen připomínáš, aby sedělo a mlčelo.

Nějak to nedomysleli :)). I to se stává. Hezké.

Tak ta mne zamrazila. Nejdřív se mi taky zdála nedokončená. Ale tím vlastně nutila k zamyšlení. A co si z ní sama odvodím, to se mi vůbec nelíbí a nechtěla bych to nikdy prožít.

No jo, ze života :)
Nejdřív: "Ať už chodí..." A potom: "Jak byl hodnej, když nám nikam nemohl zdrhnout..." :D

Jiří Turner: to je mi líto, že v tom nevidíš víc.. ale pravda.. nemůže se líbit všem..

Asi v rozporu s většinovým názorem mi to přijde jako taková říkanka bez pointy.

Ignácius J. Reilly: jsem ráda, že zaujala, děkuju :-)

tak to mě těší Lenčo :)) díky!

vanovaso: nene van.. toto já mám právě ráda :-) pokud to tedy dokážu napsat.. já moc nemusím slaďárny :))) ale také tu nějaké mám.. jsem ráda, že se ti líbí a vnímáš ji podobně, jako já.. díky

Orionka: asi bych opakovala to, co jsem psala zamile.. také jsem uvažovala o něčem delším, ale bála jsem se, že by se mi ta myšlenka pak rozplynula "v davu" :) musela jsem si vybrat..

určitě děkuju za komentář.. :-)

Dává prostor pro fantazii, snad proto je pro mě tak přitažlivá. Líbí, moc :)

krutěpěkné ;)