Žiješ v Irsku? Je to smutné i skvělé, že se zabývají pouze těmi příjemnými věcmi. Šťastný, ač neúplný život.

casa.de.locos: Pokud máš na mysli deliriózní la marijuana stav, tak to stále zůstáváme při starém. Na druhou stranu jiné symboly by byly asi příliš abstraktní. Hezká citace! Krádež se odpouští...:) A vážně to jako celek není špatné.

Smutná pravda. Kdoví jak na tom budeme za ty roky my.

samiVdavu: Orionka: NoWiš: díky za komentáře :) (chtěla bych si trochu obhájit ty tulipány jakožto odkaz na deliriózní stav, kvůli kterému hodně lidí do amsterdamu jezdí, ale to je asi jedno. frázi jsem si půjčila z jednoho textu od oscara wilda (ea?eho?) o absinthu


'Time to go, Sir' he called out to me. Then he brought in a watering can and began to water the floor.'Time's up Sir. I'm afraid you must go now, Sir.'
'Waiter, are you watering the flowers?' I asked, but he didn't answer.
'What are your favourite flowers, waiter?' I asked again.
'Now sir, I must really ask you to go now, time's up,' he said firmly. 'I'm sure that tulips are your favourite flowers,' I said, and as I got up and passed out into the street I felt - the – heavy – tulip – heads – brushing against my shins." )

Nenáročná kvalita. Dobrý cit pro skladbu básně, obrazy docela běžné, Amsterdam a tulipány už moc neoslní, ale je to příjemné čtení.

Jo, má to atmosféru.

you just won. The poem, the server. You won the freaking internet poetry.

casa.de.locos: Na Ricku se někdy musím přijet podívat. :-)

Singularis: Děkuji za dlouhý a obsažný komentář. Já si při psaní taky vzpomněla na Kittchenovy Sudety, ale psala jsem o těch svých, neb Kittchen má pražský přízvuk a naše příslušné Sudety se liší.
Málokdy přemýšlím o tom co píšu doslovně a teprve později nalézám další skryté významy. Té výšky ve vrstevnicích bych si asi nevšimla, díky za tenhle střípek. :)
U nás máme zastávku jménem Ricka, protože je to konečná uprostřed ničeho a skoro nikdy tam nikdo nejezdí.

DDD: Díky! Pořád mi ale připadají neadekvátní.

Nejvíc na mě zapůsobily "téměř se protínající vrstevnice" - skrývají v sobě prudké stoupání (či klesání - záleží na úhlu pohledu). (Na nejkratší vzdálenost se k sobě mohou dvě vrstevnice přiblížit v místě vysoké přesně svislé (např. skalní) stěny - ta vzdálenost se pak bude rovnat absolutní hodnotě rozdílu jejich nadmořské výšky. Úplně potkat se nemohou.)

V okolí, které znám, je "ztracených" křížů v polích spousta. V Brně se podle jednoho z nich jmenuje zastávka Za křížem.

Při čtení jsem si vzpomněl/a na Kittchenovy Sudety, ale připadá mi, že je tam jen velmi volná souvislost.

Krásná skica. Čím dál víc se mi trefuješ do vkusu. Takovéhle věci jsem totiž vždycky chtěl psát :-)

ta druhá mi jasně připomněla dětství a "lesního policajta", a taky jakékoli vniknutí na cizí území a taky babičku...no a první, prostě šálek čaje s dobrou kamarádkou a je v ní všechno to ryzí :-)

Stin: Hlasitě!

Moc se mi to libi. Vzlina z hliny je krasne vyjadrena nedokonalost neglazovaneho nadobi. Za me je to v obem bezchybne a ma to krasny hluboky smysl.

U toho prvního trochu nevycházejí slabiky, ale jinak se mi obě líbí. Jak vlastně křičí sojka? :D

Možná ti bude připadat moje interpretace přízemní a moje fantazie nedostatečná, ale:

Při čtení první básně si představuji sáček čaje pokojně plovoucí v teplé vodě v kulaté keramické misce, kterou držím v dlaních a hřeje mě.

Při čtení druhé básně si představuji listnatý les na podzim, jehož země je pokryta hustou vrstvou žlutých a žlutohnědých listů, a pak něco mezí pípnutím a výkřikem. Následně mi vrtá hlavou, co dělá pták pod listím. Napadá mě, že třeba umírá.

Yana: ale ne, moje chytrost jsou z 90% kecy. díky za komentář - napiš třeba proč se ti to líbí, nebo co ti to připomnělo. pro mě báseň nemá ani tak cenu, když je líbivá, jako když je sugestivní.

Zamila: Haiku nemá hluboký a plytký smysl, haiku je zachycení údivu nad prchavým světem, jehož význam je nepostihnutelný a zároveň všudypřítomný. Haiku nemluví o věčnosti, lásce, smrtelnosti nebo smutku přímo - nepopisuje básníkovy emoce, ale prostředí či obraz, který v něm emoce vyvolal.
Samozřejmě že má 'haiku' se asi za haiku považovat nedají (je tady věčná otázka toho, dá-li se útvar napsaný v jiném jazyku než v japonštině za haiku vůbec považovat), nicméně nemyslím si, že na každé haiku má to, co je ze západního pohledu považováno za 'hlubší smysl' - postavíme li např. umyla jsem si hlavu/kamkoli přijdu budou teď/loužičky vody nebo bílé svítání/nahoře na šódži/sedí můra (myslím že od hegikóta) oproti zcela zjevnému na holém kopci/ani koutku který by/zbarvil podzim od sonodžo, vidíme, že 'hlubší smysl' není jedním ze základních faktorů, který haiku definuje. (Ovšem co je to taky hlubší smysl - dá se najít ve všem. Můžu například říct, že mé druhé haiku symbolizuje to, jak člověk svou přítomností znemožňuje existenci míru a klidu v přírodě, který tak často oslavuje a tedy odsuzuju tyto ódy jako neautentické a ejhle, vyloupl se.)
((Další otázka je kolika způsoby se dá interpretovat báseň a záleží-li vůbec na autorově záměru, což celé hledání hlubšího smyslu zpochybňuje.))
Nicméně děkuji za komentář - spojení vzlíná - z hlíny je tam záměrně, jde o pokus o zvukomalbu, která do haiku formálně patří a má se přenášet i do druhého verše. (To ovšem neomlouvá to, že zvukomalba je to mizerná.)

když se mi něco nelíbí nepíšu nic, ale když se mi to líbí tak chci něco napsat a u tebe bych chtěla napsat něco chytrýho, ale nikdy nevím co, protože tvoje chytrost je nejvíc, tak promiň, napíšu jen líbí a připadám si jako blbec