.... básnička je hezká.... tedy, moc hezká.....
Ale to haiku dobře tne. Tudíž kdybych se měl rozhodnout jak Sofie, tak bych nechal dvojku.

.... básnička je hezčí.... tedy, moc hezká.....

jo_: a někdy člověk pro mrtvé zapomene na živé. ono je lehčí vkládat ústa do pusy která nemá rty a je plná hlíny než té co na něj bude ani ne za rok otevřená koukat na srocení živých příbuzných a která by se mohla ohradit. děkuji za komentář, jsem ráda že jsi ráda.

mrazivě krásná... btw. někdy vyrosteme mnohem rychleji, než bychom chtěli... a občas chceme být dítětem napořád... vracím se a čtu zas a znova... miluju tvoje básně, je v nich všechno... a to všechno je tak neskutečně skutečné... až z toho mrazí...

bezva text

Vyborne napsane, jde mi z toho mraz po zadech.

skvělá a nevšední věc.. baví mne atmosféra, která ji provází

Žiješ svůj život a vnímáš ty, kteří tu žili, před Tebou. Silná a hodně osobní báseň. Rozuměla by sis s Petrem Linhartem, toulá se Sudetama a skládá písně, které ho v těch místech napadly.
https://www.petrlinhart.cz/clanky/Sudeta-song.html

Hodně pěkné :)

Umouněnka: Jo, jo, pravdu máš Uvolněnko, léto v kostce à la Casa.

Tohle se mi opravdu hodně líbí. Spoustu krásných dojmů, napsaných jednoduše, ale silně. Třeba: Drž mě za ruku, ať mi z ní nevyletí kosti. A vůbec všechno, ani nemá cenu to vypisovat.

none: chápu. asi bych to nedala. naštěstí zatím jehně žije, a už je drzé a má se k světu, tak je to lepší.

Taky krmíme nepřijatá telata. Z flašky, mlezivem. Jednou mi jedno umřelo přímo pod rukama. Najednou zavřelo oči a mléko začalo téct ven. Ořvala to.

Drsna a plna emoci... Chvala volnemu versi.

Severak: kdyby raději dojila

dojemná

V permafrostu ožili divoký koně, kdo ví, co přinesou...
Mi po přečtení naskočil mlýn. Jsou tam staré obrovské pneumatiky, roste v nich všelico, i stromky. Věčně si je fotím, je to vděčné zátiší...bydlí tam i kapitální pavouk... :)

líbí se mi :)

Z kraje devadesátých let jsem měl taky kristusky, nebyly z Bangladéše, v Kutné Hoře je někdo vyráběl a prodával, mezi folkáčema jsem díky nim byl objektem závisti, nedaly se sehnat. Na Majdaléně na Fleretu se mi v nich blbě tancovalo, hodil jsem je pod stůl. Někdo mi je ukradl, přestože byly už dost jetý. Domů jsem cestoval bos.

S posledním dvojverším soucítím, ten zbytek mě oslovuje, ale nemám čas popsat jak...