A42: Ne, začalo pršet, nalil jsem si pivo sedl na zápraží a bylo mi dobře. Po chvíli se vrátili za deště z vycházky zmoklí děti a psi. Žádná tragedie, spíš doplnili tu radost se života.
Dík.

korálek: Díky moc!!!

Amelie M.: Pochvala od autorky, která píše haiku potěší.
Jsem poctěn :-)

zlomyslné by to bylo, kdyby napršelo do piva :D
já jsem zlomyslná až až, trochu ti to přeju :D

A napršelo i do toho piva? Nebo snad to byl déšť piva? :-))

Jo :-) vyznívá to trochu škodolibě. Vtipné, líbí se mi :-)

:))) se ti to směje, viď, na zápraží, s pivem! :))) atmosféru to určitě má..

taron: Rovnoběžky (to jsou vlastně koleje) se protínají v nekonečnu, tak nás to učili ve škole. Vidělas to někdy?
Kdo ví, možná na onom světě...
Dík.

wau, tak ta je. Hloubka a síla z ní sálá, pro mě je poslední řádek zbytečný, nekonečno vlastně není, jen teoreticky ano. Konec filozofování. Jsem skromná, mě stačí: " slíbili jim, že se dotknou...". Tečka.

Amelie M.: Díky...

Nebásník: Díky.

možná je to báseň o lásce.. o vzrušující a utajené lásce.. každá kolej má svůj směr, ze kterého nesmí vybočit, aby nedošlo k nehodě, stejně jako ty další vedle ní.. jsou tak blízko a přeci tak daleko od sebe.. mezi nimi prázdno, které se v určitých úsecích spojuje.. na malou chvíli.. v nekonečnu.. hezké.. moc

Voní mi dálkami, výlety a létem. Děkuji.

Amelie M.: Jsem to ještě já?
Kdo ví.
Díky moc...

Amelie M.: Každá fáze vztahu je hezká...
Díky moc.

probudila ve mně spoustu směrů, kterými bych se mohla vydat při vnímání této básně a to se mi na ní líbí.. i to, že nevím, jestli by se můj výklad shodoval s tvým.. rozhodně se mne příjemně dotkla.. zavedla mne do krajin, které si nosíme v mysli a svých touhách sem tam každý z nás..

nepoznala bych tě za ní..

jéé.. tak ta je! :) pro mne o to příjemnější, že do ní zaplétáš i mé oblíbené roční období a sníh..

uchopil jsi lásku velmi křehce a něžně.. moc hezké

Yana: Na to jsem se těšil k Zamile, že budu s básníky při sklence červeného něco takového sdílet, snad někdy příště.
Díky moc básnířko.

Zrovna včera kolem půlnoci jsem seděla na zahradě, nad hlavou nádherná scenérie, měsíc téměř v úplňku, přes něj plavaly mráčky, chytaly ho, objímaly, měsíc majestátně zhlížel na zem a v jednom okamžiku byl orámovaný červenooranžovým světlem, byla to neskutečná nádhera, do toho větve stromů co se po tom všem natahovaly, no přála jsem si být básníkem :-) Musím tedy konstatovat že se ti povedlo vyjádřit krásnou ranní atmosféru.

Amelie M.: Děkuji za upřímnost.