puero: Dík.
Z druhého odstavce na mne vykukuje zajímavá báseň.

Na umíranou..... to je tak krásně romantické, hele.
Celý se v tom vidím. (musel jsem se opít, abych potlačil svůj štít sebevědomí a prohlédl jak zoufelý stav prožívám) Ten smutný nepoměr mezi věcmi, které chceme a které nám někdo brání mít. Proč tak často zůstává jen u chtění? U vysněných tužeb? Věčný romantik (a sadista v jednom) někde ve mně mi našeptává, že to je přece to pravé, to krásné, to nádherné věčné putování za něčím, co nemůžeme nikdy mít, to přibližování se limitě funkce x, které se blíží nekonečnu. Prostě to permanentní štěstí. Ale jen dokud nás to baví. Dokud máme sílu. Dokud umíme si uvědomit, že krásnější je cesta a ne cíl. Cíl je konec. Smrt. Pochopení. Nenásleduje žádná recyklace a tak je to i s touhou. --------- jen nějakým neuvěřitelným zázrakem se znovu obnoví a nese známky čehosi nového. Není to jen iluze? Netoužíme vlastně pokaždé po tomtéž?

Investoval jsem do plynové masky. Ono se to hodí, když náhodou přijde válka a tobě se nechce dýchat sarin třeba. Ovšem nasadil jsem si ji a v vypadal jsem v tom jako mravenec. Jaksi odlidštěn. Zcela zuniformován do podoby futuristické příšery. Je to maska! Buď si harlekýnem, buď si batmanem, pokaždé chceš hrát jinou roli, takovou jaká se ti právě hodí. Ale jako každá rozumem obdařená bytost máš svaté právo ji z toho druhého strhnout a dokázat, že je to jen umělá přetvářka a že žádná touha se před ní neschová! Žádná!

Sucháč: Díky moc!
Když mi někdo okomentuje starší dílo, tak to obzvlášť potěší.

Skvělý obsah, tady forma postrádá smysl...

Yana: Severak: Moc vám děkuji za přečtení. Ještě doplním, že američtí filmaři měli k dispozici 500 komparsistů sedm nocí v týdnu od sedmé večera do sedmé ráno. Ve filmu je z toho pár sekund. Některé scény se točili v Barrandovských atelierech, u toho ale kompars nebyl. Ještě jednou dík.

Zajímavá je ta část, jak se mísí různé třídy... Přemýšlení kdo by kdo mohl být.

kdo pobere honorář za naše role vezdejší, to je ta poslední věta o které zapřemýšlím a ke které mě ta tvoje "reportáž" z natáčení, proložená Kerouackem a tvým osobitým pohledem na věc, skvěle dovedla

mannaz:Pěkná fantazie.
Dík

ŽblaBuňka: Chtěl jsem pobavit, jsem rád, že se povedlo.
Dík.

:-D Možná by je tam měla nechat. Na jaře by vyklíčily a vyrostly v lahvové stromy.

chvěje se mi bránice a zas je mi líp ;o))))))))

Zamila: Dík.

taron: Jak to víš?
dík...

a musela u toho určitě pěkně nadávat :)

Chi :-) To je dobrý :-) Líbí :-)

určitě se čas od času zpronevěřujeme svým ideálům, no žijeme v téhle v době, nemůžeme být úplní exoti, ale jinak jsem to pochopila správně, použila jsem slovo kýčovitý, ty povrchní ano to je ten dnešní člověk, nějak tě ten Dylan oslovil, nedávno jsi použil jeho citát, někde, dnes jde film o "vrabčákovi z předměstí", Edith ta zase fascinuje mě, miluji ten film, jestli máš čas koukej, jo a vyjádřil si to dobře, ještě žes to nakonec tedy napsal

Yasmin: Děkuju, cením si tvé odezvy.

Jsme chrabří obývákoví ochránci
ukřivděných.
Venku ale chodí vlci
a uprostřed stáda nefouká.

Bojíme se ticha...

Myslím, že líp už to vystihnout ani nejde. Je v tom řečeno všechno. Skvěle!

Yana: Leslie: Četl jsem článek o Bobu Dylanovi, o tom jak skvěle dokázal reflektovat svoji dobu. Napadlo mě, jestli bych to dokázal taky, nechtěl jsem nic psát, nakonec napsal.
Je to o povrchnosti, použil jsem třetí osobu množného čísla, protože mě obklopuje a jsou ve mě zaseta její semena. Čas od času mě dostává, jako ostatní. Je třeba si to uvědomit.

Skvělá myšlenka i parádní zpracování. Nutí k zamyšlení. Vystihl jsi to perfektně. Ještě se k ní určitě vrátím.