začátek je úžasný...má spád...konec, jo, to vykřiknutí...to se mi taky často chce, jen tak křičet a hulákat na lesy :))) a pak zase jít :)
pěkné :)

Yana: snažím se psát pro ostatní,ale asi to nejde

nad tvými dílky strávím vždy celkem dost času, takže asi tak, vždy mě něčím zajímají, čtu si je dokola, hledám v nich, musím říct že v nich hledám člověka radka, to asi není dobře, jsou to prostě básně, citlivé osobité a jak už jsem ti psala zvláštním způsobem zranitelné, ale a to je pro tebe pozitivní, vždy mě něco nutí je znova otevřít

u tvých děl mám pocit, že toho chceš říct moc málo slovy, jsi minimalista:)
líbí :)

tato se ti povedla :)

och, tolik niterných poloh vnímám ve tvých verších.. jen, pusť k nim také trochu jiskry, světla, ve smutku se tíživě žije... báseň se mi líbí! :-)

zajímavě zformulováno. Je v tom bolest, oběť, beznaděj, i trochu té lhostejnosti.. Tak to bývá s láskou :)

pěkné. Takové šedé, ponuré, beznadějné. Doufám, že se z toho kruhu každý vymotá dříve než později :o)

v textu si připadám jak v dávno opuštěné rekvizitárně

Zmizí, kdo to však pochopí?
Málokdo:))

ještě mi tam chyběla tichá bolest...

hezká

najde ten stín v ozvěně... abebo v sobě. ;o)

Zajímavá.

Hm...
poslední dva řádky v první i druhé sloce bych, já osobně, malinko pozměnila, ale nejsem Radek, jsem taron:)
líbí...

tudy cesta asi nepovede

Mé básně jsou jistým stylem samomluvy, jako tvé. Mnozí to ani za básně považovat nechtějí a možná z jejich úhlu pohledu ani nemohou..., snad jen proto, že mají nutkání dosáhnout svému přesvědčení, ale nač se zlobit :) z mého pohledu to báseň je... a někdy tam máš tak zajímavá místa, až žasnu :)

a nejsou tu někdy spíš otroci rýmů?

velmi dobré a nápadité, 'možná jen bez pomoci' podle mě nedává smysl, ale možná se pletu, jsem přece jen člověk

začátek je moc krásnej...
celá zaujala :)