Masakr.

Odcházím s inspirací...

Panebože to je jak podívat se do zrcadla o dvacet let zpátky :)

človiček: Možná až život přestane být mým velkým splýnem,
Možná až nebudu se bát,
Tak obohatím básně rýmem,
Stejně jako v pohádkách,
Žili šťastně a to napořád.

Do té doby jenom žiji,
tak jak osud žádá.
Mnozí v mém věku pochybyli,
a v lítosti se utopili.
To protože srdce lehko strádá.

Já nejednám podle básní,
co tak ráda píšu,
já jen čekám do stmívání,
až budu moct jít v klidu spát,
protože ve snech je život ,
tak jak by měl být.
Žili šťastně a to napořád.

Zašel jsem kouknout ti ke kořenům.Život je jak blesk a bouře.Nikdy sčísne se i polovina koruny.Tvůj kmen a kořeny však silné jsou,pocti je svou odvahou.Bylas slibná ratolest,snad krajinu duší již zdobíš nyní.Sadař co alejí prochází v tichosti jen.

Pokud jsi tohle napsala před šesti lety a nyní ji ti 19 let tak jsi potenciál,a jestli rozkvete jednou tvůj splín,budeš krásnou orchideí.Popel se jako pudr nehodí.hodně radosti přeji.

Jak žila bys v poslední svůj den?Tak jednej ve vší bdělosti každého toho okamžiku.Nepřešlapuj tam,kde pes vykonal si své.Vždyť hvězdou na obloze jsi a vždy budeš.Kolik fází obsahuje polibek možná netušíš tak i mnozí co již za zdí spí aniž kdy zjistily že to nebyl jen sen pouhý.

Popis odpovídá mé ženě,do jisté míry jde opravdu o zničující přístup,ale lítost patří především Vám,ženám,které dostali tak málo lásky,že se orientují snadněji v bolestech a trápeních a krásných pocitů a postojů se bojí.Většinou to muž časem zabalí,protože ten ledovec taje pomalu,hodně pomalu.Pokud Vás přesto milujeme,je to proto,že věříme pohádkám s dobrým koncem a nebo jen trpělivě odpykáváme karmický trest za předcházející životy,ale že to je nikdy pěkná řehole to připouštím.Buď milosrdná aspoň občas.Ne každý princ je vůl.

:D najednou dává větší smysl proč o nás ženách tak silně panuje předpoklad, že jsme mrchy

cigarety a slovo duše jsou nejomílanější z motivů v poezii posledních pár desítek let a proto mě překvapuje, že tahle je celkem milá. ale jakožto kuřák jsem zaujatá, samozřejmě

Mile, hezke

Hezká.

Líbí se mi.

Dobré to je :)

Ostatní růže smutkem zvadly
kromě té jedné, jediné!
Jim okvětní již plátky spadly,
ona to nevzdá! Ne a ne!

Chraň tu svou růži, Malý princi,
že máš ji rád, jí poznat dej,
ať v dnešním citů chudobinci
ví, že i láska má svůj děj...

Líbí se mi ta myšlenka - slza se snažila utéct z oka.

Super

u mne dobrý

Je to hezké, jen pozor na apoziopezi ;)

Pro mě (i s ohledem na číslici v tvém profilu) dobré.
Kromě toho, co psala Zamila, mi přijde ze zvukomalebného hlediska ne úplně šťastný čtvrtý verš první sloky. "Mluvím se svou tváří" by z toho akustického hlediska přišlo dostačující.