ano to napětí a hledání sama sebe mezi bílým(čisté a jasné) a mezi černým(špinavé a lživé) a to že možná mě spousta lidí vidí úplně jinou než jaká doopravdy jsem(možná jim ani nedám šanci) a také o tom že je mi to jedno a ani to nechci, protože pro mě představují to temno a mě je dobře ve světle ať už ho zapřinilo cokoli, jistě ne andělé, jen a jen já, já opět děkuji za střípky "tvého" učení

Pozoruju, že mám co se týče komentářů, několik úchylek. Třeba do nich často vkládám písničky, nebo se obracím ke starým Taoistům.
Tentokrát se obrátím ke starým Taoistům. Protože tvrdili, že Nebe a Země jsou jako dmýchací měch. Zkrátka to napětí, ten pohyb protikladů vytváří život a je-li dáno světlo, je dána i tma. Neustále bude něco osvětlováno a něco zatemňováno. To napětí mezi světlem a tmou nalézám i v básni.

Píšeš hodně, ale moc se neopakuješ a dokážeš nalézat další a další témata, nebo je dokážeš originálně (v psaneckém prostoru) uchopit. To samo o sobě není málo.

PrimaDen: dík za zastaveníčko

zvlášt musím vypíchnout poslední sloku...ta mě pohladila nejvíc:))

ŽblaBuňka: jasně, nějakou mě vidíš ty, jinak se třeba vidím já a úplně jiná třeba ve skutečnosti jsem, tady jsem ale rozpolcená a tak trochu taková jaká bych chtěla být, ale samozřejmě že mi k tomu nepomáhají andělé, to by se fakt nadřeli, je to tak spíš vůbec o hledání sama sebe

- jsem celá bílá nevidíš mě? -
báseň krásná,
ale v mých představách jsi zcela jiná, živočišná

Jiří Turner: většinou mám problém vysvětlit své básně i když záměr mívám naprosto jasný, ale jen pro sebe, tady se toho snoubí více, měl by tam být znatelný retro náboj, to staré rádio má pro mě význam a z něj linoucí se staré americké koledy, to je pro mě nádherná vzpomínka, měla by tam být znát moje radost z vánočního času stráveného s milovanou osobou a v rodinném kruhu, přiznávám se vánoce nejsou pro mě křesťanské svátky k tomu jsem nikdy nebyla vedena, to jen tak v kostce, já ti děkuji za zastavení

Birtiri: Yana: Poezie má mnoho podob, čím dál častěji mě "berou" básně, které se jako básně netváří, ale jsou jimi mnohdy daleko více, než básně které jako básně vypadají, ale jsou to jen slova. Pokaždé, když slyším ohrané jingle bells, slyším i ty zvonečky, při čtení tvé básně slyším také něco, jenom neumím stručně vysvětlit co.
Vánoce jsou, tedy nejsou, ale měly by, myslím, být, o tom, co je v této básni. O emocích. České vánoce, americké vánoce, betlémské vánoce jsou jen různé podoby nějaké iluze. Podstata je uvnitř, nikoli venku...

:)

Birtiri: děkuji ti, a asi máš pravdu

Sucháč: ale i trochu jsem se zbláznila, dík "-)

Přečetl jsem nevěřícně první strofu a říkal si: Ta ženská se snad zbláznila...a pak jsem četl dále a...on je to bláznivý vánoční rock'n'roll...a vlastně, proč ne? Vždyť na Vánoce má být veselo...:-)

Básnička má krásné téma, ale strašně moc mi tam vadí ta angličtina. Chápu, že takhle je báseň modernější a angličtina společně s češtinou působí výborně až na ty Vánoce, ty by měly být aspoň trochu české :)

Yana: Je to zajímavé i jako ukázka, jak text může vyvolat zcela rozdílné asociace.

loner: Sucháč: DDD: kluci :-) já děkuji

kmotrov: myslím že je to jasné, jednoduše, vzlétneme až ke hvězdám...a tam budeme ztrestáni za to co nám naše těla mohou poskytnout, protože je to nadpozemské, možná není dokonalá, ale ten závěr se mi prostě povedl :-) a já děkuji za tvé zamyšlení a citaci

Orionka: když si přečteš moje NAPĚTÍ, Klinická smrt a možná i další tak zjistíš že občas mám takové asociace, jako bych za nádherný zážitek měla být ztrestána, nehledej v tom úchylku:-), třeba nějaký způsob pokory

Jo ... Myslim, ze to chapu ... Hezke

...Ale když jsme obdrželi celou zkušenost, pak nás dozvuky zastihnou v báječně proměněném a přece nezměněném světě, ve kterém mluvíme o spiritualitě a sexualitě jedním dechem. Neboť mysl a smysly se nyní samy nemusejí otvírat, najdeme je přirozeně otevřené a ukáže se že božský svět se neliší od každodenního světa.
(Alan Wats: Příroda, muž a žena, str. 165)

Strašně, strašně se mi to líbí protože v tom nalézám tu spirituální bezbřehost, v básni jako celku a nejvíc právě v tom ukřižování na jižním kříži, to je prostě fantastický!

Přenáší se to na mne a je mi skvěle!

Jestli se mě někdo zeptá proč čtu poezii, tak jsem to právě řekl.

Líbí, ale mám trochu problém s tou poslední mataforou. Ukřižovali mi evokuje utrpení a nejsem si jistá, jestli to tak bylo myšleno.