bytí je jsoucno, které už má svou hmotnou podobu, čili je to to co už hmotně existuje, ale jsoucno je to co existuje dosud nehmotně.

puero: hmmm, rozdíl mezi bytím a jsoucnem, v čem to spočívá?

no, ja k tomu jen, ze aby nekdo mohl jen tak "byt", musi si k tomu neco prozit ... vid, yani ...

Na stará psanecká kolena tíhneš k existencialismu? Být či not to být? Jaká je v tom bytí báječná lehkost, co? Prostě být. Lightmotiv existence a s ním spojená antigravitační teorie života. Co Je, to je. Na gymplu, když jsem měl poprvé filozofii, nedokázal jsem pochopit rozdíl mezi bytím a jsoucnem. Nechápal jsem ten rozdíl. Už vím, byl to problém ryze hmotnostní. Aby něco bylo, může to být jen v myšlenkách jaksi přítomno v určitém okamžiku, ale naše tělesná bytnost je ukotvena hmotou do těžkého fyzického krunýře. I vzduch je těžký jako olovo, když ho naše plíce vdechují, a někde v tom hutném a těžkém mozku se formuje transfyzická myšlenka - existuje naše metafyzická transcedndentní varianta a ta je lehčí než nic. Ach státi se tak onou nehmotnou podobou sebe sama. Občas se to člověku podaří. Jako tobě v téhle básni, kdes pouze byla a nic víc, jakoby odlehčena v přítomnosti, stala ses na malý okamžik tím neuvěřitelně lehkým Já.

... souhlasím a trošílilinku závidím

Krásný postřeh...z dovolené? :-)

Být bez výhrad. Moc hezké, příjemné čtení.

Teda, perfektní! Tvé básně jsou čím dál tím lepší, tahle je nádherná...

Pěkné napsané, krásně plyne a skvěle se čte...

úžasný,když si někdo dokáže tak hezky užívat své bytí. :)

:)

Yana: Kvalitní námět je dar a je hřích ho promrhat. Taky mám v šuplíku náměty na povídky, něco mám i rozepsané. říkám si, že snad na to bude někdy čas. Otázka je jestli znovu objevím tu počáteční invenci.

Devils_PIMP: ano, šlo pouze o to upoutat, ten název je vlastně nejvíc z celého dílka :-) děkuji, pane

Vladan: děkuji, ten můj pokus bude na téma stáří, demence, začnu ho možná vkládat do deníku, pak budu velice ráda za reakci, jakoukoli

kmotrov: román je vlastně silné slovo, ale začala jsem cosi psát na téma stáří, opět inspirace mojí babičkou, dokonce jsem si udělala cosi jako koncept, osnovu a to je u mě co říct, uvidíme, třeba to nikdy nedopíšu, to by se mi klidně mohlo stát, zkusím to spíš vkládat do deníku, možná, někdy

Je čas zabít... libi se mi hlavne zakonceni ve spojitosti s nazvem

Leslie: už jsem tě dlouho "neviděla", děkuji za obě reakce

Vlasta Třešňák se ve své povídce Minimax zmiňuje o svém příteli, který za bývalého režimu potřebuje dopsat román a tak nechodí do práce. Aby ho na ulici neodchytli policajti (veřejná bezpečnost) chodí všude v nepromokavém plášti a s rybářskými pruty. Z toho vyplývá, že na román je třeba spoustu času. Ale třeba ho máš.

K tématu: Maryša prý ve skutečnosti nikdy neotrávila Vávru, zvykla si. To je rozdíl mezi mezi životem a příběhy.

ano,chápu tu nutnost vrazit nůž do něj,protože tak to potom dopadne "nejlíp",ale v prosté podstatě,mi to pořád vychází nerozhodně,co se týče důsledků a jejich vyváženosti k následkům....a nedá mi to,mám silný pocit spojitosti, minimálně myšlenek na podobné téma..........díky za koment :))

A mně se ten závěr naopak líbí, je v něm právě ta pointa. Začátek je výbuch, gejzír prožitku a na konec přichází jakési zklidnění a zamyšlení. Hezké zamyšlení. Dodává to zbytku básně hloubku. I když je pravda, že by to také mohlo fungovat jako dva samostatné celky - jeden jako čistý prožitek při pozorování toho okolo nás, druhý jako obecné zamyšlení nad prožitky a jejich intenzitou. Každopádně se mi to líbí. :-)