...Ale když jsme obdrželi celou zkušenost, pak nás dozvuky zastihnou v báječně proměněném a přece nezměněném světě, ve kterém mluvíme o spiritualitě a sexualitě jedním dechem. Neboť mysl a smysly se nyní samy nemusejí otvírat, najdeme je přirozeně otevřené a ukáže se že božský svět se neliší od každodenního světa.
(Alan Wats: Příroda, muž a žena, str. 165)

Strašně, strašně se mi to líbí protože v tom nalézám tu spirituální bezbřehost, v básni jako celku a nejvíc právě v tom ukřižování na jižním kříži, to je prostě fantastický!

Přenáší se to na mne a je mi skvěle!

Jestli se mě někdo zeptá proč čtu poezii, tak jsem to právě řekl.

Líbí, ale mám trochu problém s tou poslední mataforou. Ukřižovali mi evokuje utrpení a nejsem si jistá, jestli to tak bylo myšleno.

Je to až zarážející, jak umíš vzít básnicky profláknutá témata (vesmír, hvězdy, vánek a jižní kříž) a spojit je ve vkusnou a nekýčovitou (no...možná jen trochu :-) báseň...

Hrozně se mi líbí ten jižní vánek a jižní kříž. Teda tak trochu jinak než jsi to myslela, ale to mi nevadí :-)

ŽblaBuňka: dík, můj věrný...

Náčelník Holá Ruka: děkuji za komentář, nad kterým mě nutíš k zamyšlení, pravda je, že se dotýkáš toho o čem jsem sama přemýšlela, dokonce jsem se tu druhou strofu snažila nějak upravit, ale zase takhle to vypadlo po tom okamžiku...tak jsem to tak nechala, dík, jo a zase si nemyslím že bych ji označila za něžnou:-)

Sáma něha dneska... Rozhodně k básni, myslím, že je to jasně čitelná metafora. V první strofě mi připadá dobrá v druhé mi to láme hned ten začátek, kdy v podstatě rekapituluješ první strofu, což opravdu není třeba - Myslím tím ten vesmír...

Jinak mi přijde tak jako krkolomně něžná... Snaživá se být něžná.

oproti tobě jsem jen kus ledu ;o)))

Moc pěkná a dojemná, hezky se čte. Líbí - moc :-)

To jen za těmi okny
černá mračna
to jen tam venku
mrzne zas...

Ale doma je teplo, někdo zatopil, už hodně dávno.
Je to na nás. Aby nevyhaslo v kamnech.

Umouněnka: potěšilas, děkuji

Makyna: když Makyna napíše lépe bych to nenapsala, to je pro Yanu veliká pocta, dík:-)

Taky jsem kdysi věnovala báseň babičce, byla podobného ražení. Napsala jsi to opravdu moc hezky. Smutné a přitom něčím povznášející. Líbilo, ač zabolelo.

Silná báseň. Tečou mi slzy. Mám babičku, nejmoudřejší ženu, upřímnou, laskavou, ale i ráznou, skromnou, ale rozdávačnou. Povídáme si dlouhé hodiny, plkáme o životě jejím a o tom, který mě čeká, o všemožných situacích a barvách nynější i dřívější doby, o láskách, o morálce. Je mi ouvej při pomyšlení, že tohle jednou nebude, že nebudu mít kde čerpat sílu, moudrost a útěchu. Dáváme si navzájem spoustu lásky. Děkuji za tu báseň. Nenapsala bych to lépe.

Sucháč: ;-)

slnečnica: díky ti

Je krásná, vše ostatní tu napsali už jiní... Ty jsi na srazu říkala, že jsi poslední dobou bez invence...to by mě zajímalo, co napíšeš, až se zase dostaví...:-D

Také mi připadá víc jako píseň a dokonce mě i jedna i napadá...hezké i když s již mnohokrát použitými rýmy... :-)

Yana: Cítiť z nej príjemnú spomienku. Z básne som mala pri čítaní zimomriavky. ;)

gabkin: Jiří Turner: mannaz: Orionka: ŽblaBuňka: děkuji všem za čtení a zanechaný komentář, básnička mě napadla při pečení vanilkových rohlíčků, takže se hodí do těchto dnů, ale barborka vykvétá až kolem vánoc, v lednu by určitě byla úplně mimo, díky