To se mi moc líbí - takové veršované zamyšlení :)
Hmm, v některých tvářích se dá opravdu číst. Často jsou to ale hodně smutné příběhy.

Je nádherná!! Nadchla mě!

Jo...tohle je to pravé "amen" krásná a spontánní...

a vůbec, děkuji moc všem za čtení a komentáře

Kakuzu: dík a máš pravdu, ale napadlo mě to až si na ten řádek upozornil

Líbí.

jo povedenáa hezky plynulá, jen :
,, a nacpat do ní co se do ní vejde,, bych nenechal na jednom řádku ( dvakrát za sebou,,do ní,,)

Jiří Turner: korálek: děkuji za přečtení, reakce a za citát

taron: zajímavé, moje kolegyně mi taky tvrdí že ještě nepřišla moje doba, kdoví, anebo jsem byla v minulém životě křesťanka, uvidíme ničemu se nebráním, jen, musím sama věřit, děkuji

Ateistou buď, toť víra jistá,
pánbůh sám je také ateista.
K.H.B.
Líbí se mi a věřím pochybnostem. :)

jo, moc hezká - člověk nemusí "patřit" k některému danému náboženství a přesto je věřící ... )

Kdo věří v lásku lidí nemůže být ateista, je to křesťan jako Brno, ať už si to chce přiznat, nebo ne. Znám tě malinko a tvé vlastnosti i charakter mi připadají navýsost ryze křesťanské :)

Jo, báseň je skvělá...

komu dříve ?, děkuji vám všem :-)

Orionka: myslela jsem že veršem - než dopsala jsem tato slova - jsem to vysvětlila, já jsem ateista. ale občas cosi zahlodá a každopádně věřím, ale to už je v básni v co, dík

jojo :)) mam to podobne.. jen v lidi neverim.. pekna

Musím souhlasit s Lenčou. Báseň se ti povedla, přijde mi, že poslední dobou se začínáš opět dostávat do formy... přestože u tebe mě vždycky bavily hlavně obsahy :-) Každopádně se líbí, hlavně závěr skvělý, taky předposlední sloka mě dost oslovuje.

Jo a ŽblaBuňka to taky napsal dost dobře.

báseň je jedna báseň
…a k polemice víra nevíra. I nevěřící je vlastně věřící. Věřící věří v existenci boha, nevěřící věří v jeho neexistenci. Ani jeden však nemá hmatatelný důkaz pro důvod své víry, a má-li ho, nikdo mu stejně neuvěří. A uvěří-li, pak je to opět jenom otázka víry, nikoli poznání faktu.
Takže, věřme si cokoliv, ale především věřme sobě!!!

Já ti rozumím, taky jsem ateista,, ale v něco věřit musíme, v sebe, v druhé, v něco mezi nebem a zemí, v lásku.... prostě věřím a nevíme co to vlastně je - Bůh? je-li Bůh láska, pak v něj věřím... já si myslím, že jsi to naopak vyjádřila velmmi přesně, cítím to stejně...

pěkné, velmi pěkné

Tak s tím dokonale souzním. V téhle básni jsi obsáhla cestu, kterou jsem si prošla i já. Našla jsem svou víru a díky tomu jsem našla sama sebe. Člověk potřebuje věřit... Přinejmenším v to, že všechno má nějaký smysl.