Co už, no... Radši psát tužkou než lopatou.

Jen taková malá hříčka se slovíčky, které dnes tak často neuslyšíte, prostě vše se mění i naše řeč se stále modernizuje.

Tuto píseň jsem složil v březnu 2008

Ztráta bolí každého.

pre NEHO ♥

Tak, snad, zase trocha optimismu...

..jsme v sobě uvěznění, jeden v druhém máme své stálé, pevné místo...nelze ho ničím nahradit aniž bychom nepřišli o sebe sama :)

úvod do nedopsané povídky, obsahuje zásadní myšlenku o smyslu života. Dokončenou.

Dnes přidávám pár miniaturek na pobavení, snad se děvčata nebudou zlobit a vezmou to jako nezávadnou hříčku od komického staříka.

Dnes jen pár drobnůstek.

Bez rýmu. Z reality. Průběh lásky.

vysvětlení u popisu sbírky (dvojitý monolog= hádka)

První píseň složená pro klavír. Psáno původně duet.