.. ve spolupráci s mistrem Sucháčem :))

Inspirováno písní Pramínek vlasů...

Miluji ten pocit, když mám nějakou vizi a pak zjistím, že už to existuje. Jakoby to človek chytal odkudsi z kolektivního nevědomí. Tak mě teď nadchlo kintsugi z japonského umění a filozofie, byť pro báseň funguje spíš jako metafora.

V dobách nedávných, kdy na venkově v každém druhé usedlosti bylo v chlívku jedno nebo několik prasat, měli někteří chovatelé v okolí morbidní zvyk pojmenovat prase po neoblíbeném vedoucím v zaměstnání. V nedaleké obci žije člověk, který chová tato hospodářská zvířata dodnes. Údajně je po mnoho let pojmenovává jediným jménem. Klaus.

Jen taková ptákovinka o svatém, co bránu střeží do Ráje, teď ale spinká, doboucháš se naň jen stěží...

drobné otázky

..tak nějak - jednou nahoře, jindy dole..

Jak dlouho ještě budeme čarovat s časem?

omlouvám se všem chytřejším autopilotům...

Inspirováno aktuálním děním. Jenom pro pořádek: tou děvkou nemyslím paní Kateřinu, ale českou politiku.