... jen tak...

Sama nevím, co si o tom mám myslet. Kýžený rytmus na úkor obsahu a srozumitelnosti:-)

Ze sbírky: "Balady našich dnů"

Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!

včerejší....

HD - prokletí a požehnání, očistec a ráj... Osvobození.

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

... místo díků..

(P.) Jde o úvahu, ne přímo o poezii..... Byla jsem v pokušení dát sem přímo foto dotyčného, ale raději ne!

To všechno a ještě mnohem víc chci pro Tebe být, ó Lásko má!

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

?muj?__zivot.___?___.je nenucena hra.___bez pravidel___!!

tentokrát ne

Trochu tragické,hůř pochopitelné dílko...zase můj styl...:-)

ledové krápníky ve mě

(I.N.)dvojitá miniatura(?) ..bez souvislosti s žádnou předchozí básní.. zkrátka "na čistý list papíru"

Pocitovka o hledání...

tohle je moje nej básnička, prostě srdcová záležitost. :))