Vlastní pevná forma, kterou jsem vytvořit pro obhajobu absolutoria na Tvorbě textu a scénáře. Rýmové schéma strof: ABAAB. Všechny verše mají 9 slabik (nebo 10 s anakruzí), rytmicky jsou verše A daktyl-trochej-trochej-trochej a verše B tři daktyl-daktyl-daktyl. Vždy striktně 3 strofy, první otevírá téma/atmosféru, druhá ji doplňuje nebo přidává krizi, třetí obraz pointuje.

Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.

Taková lehká inspirace "Pavanou za mrtvou infantku" Maurice Ravela.

Jak ze mě vylítla tak jsem ji zastřeli...

Ze sbírky: "Pro Český Národ"

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Inspirováno dílem, které tady už není, a debatou okolo. Jinde ještě smazáno nebylo, proto kvůli kontextu doplňuji: http://www.digitimes.cz/2017/09/mobilni-aplikace-zapad-slunce/

nedalo mi to a musel sem zveršovat pár postřehů z včerejší olomoucké demonstrace proti imigraci :)

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

Někdy se i vážnější věci dají brát s humorem.. Z několikadenní nonstop péče, sepsáno v autentickém prostředí // chyby jsou zcela záměrné!

Bojí se, že přejdeš kolem, ani si nevšimneš, že tady je a čeká, květina křehká co nechce slyšet ne ...

kostrbatý shluk myšlenek, který ze mě musel ven