|
Jedna večerní pocitová báseň...
|
|
Jednou jsem stál ve frontě u kasy a tam rodinka, kterou provázel divný odér. Tak mě napadla tahle minihloupost
|
|
tak si říkám, jak těžké je někomu říct ne, někoho odmítat a jak nenávidím lidi, co dávají naději, která tam není. Proč to ale dělám i já?
|
|
Jednou takhle pod peřinou :D
|
|
chci
|
|
Starší
|
|
....
|
|
Někdy je sdělení víc než forma
|