Delivery - skoro se musím smát, když komentáře tady jsou považovány za kritiku a to ještě ostrou... sám působím na saspi a tam si servítky neberou a co je tady považováno za tvrdou kritiku, tam je úspěch...
Jinak v zařazení s tebou souhlasím, to je tvoje věc... navíc jako nevím, proč by tohle mělo být zařazeno špatně... souhlasil bych, kdyby to bylo zařazeno ve srandovních básních, že to asi není ten nej výběr, ale jinak je to tvoje věc... a svou kritiku a názor ti k tomu ani nenapíšu... za prvé o ni nestojíš a za druhé by se ti stejně nelíbila... =D...

Nic není hezčí, příjemnější a přitažlivější než obyčejný, nevinný, milý, upřímný, cudný pohled děvčete... =)... nemusíš zoufat, jen déle hledat...

No já bych se přikonil k Yarrodovi a k derry... docela jsem se tě chtěl prve zastat, co se týče zařazení... to je opravdu tvá věc, ale pak připomínka... "nepíšu proto, aby to někoho oslovovalo" - to zní celkem hloupě, to je jako bys tím řekla, že vše co sem vkládáš, vlastně čtenáři vnucuješ... pochopitelně hodně lidí (i já k ním patřím) píší především proto, že je to baví a někdy to působí jako uklidňující lék, ale i tak by se to vždy měli autoři snažit podat tak, aby to oslovilo... (jestli se to líbí nebo ne, je už otázka druhá)...
Trochu smutný, protože jsem si říkal, že máš talent - tvoje předchozí díla mě kolikrát i oslovila... tohle moc ne a hlavně ta připomínka... no... člověk to musí brát s nadhledem a ty nemusíš obhajovat svá díla... je na čtenáři, co si z toho vezme... a to mi můžeš věřit, je lepší moc nereagovat na negativní komenty =D... (toho jsem si užil dosytosti)...

Je to poutavé a má to hezký rytmus, i když některé rými se mi tam moc nehodí... zvláště takové ty ohranější... ale jinak s obsahem souhlasím... aneb Nevěra by měla býti trestná...

Ale tohle je opravdu pěkný... =)... hezky se to čte a je to takové příjemné... i když nevím... proč jít tam, jen když víme kam... to pak není překvapení a kdy si můžeme říct, že opravdu víme, kam naše kroky povedou... ??... =)... více takových děl a rád se k tobě budu vracet... =)...

Tak náhodně jsem klikl na nejlepší básně psanců a bylas tam ty s tímhle...
Já nemám teď moc slov, je to emotivní básnička a navíc se ti povedla forma, rytmus a rýmy máš taky velice originální... není to jenom ten trapňoučký výjev srdíčka, co se tváří jako básnička... tohle má opravdu sílu... a je smutné, že se to tolika lidí dotkne... kde to sme, by se člověk zeptal... já bych tohle tátovi nikdy nenapsal... jsem rád, že odešel, když mi byl rok... neměl bych pak takovou sestřičku, co teď...
Tuhle básničku jenom chválím... moc pěkné... to snad musí dojmout každého, kdo není úplně z kamene...

Je to pěkné, až archaické... ale znění toho dopisu... nevím... nemyslím si, že v té době by jakýkoliv důstojník řekl narovinu, že zítra prohrají... spíš by byl odhodlán a podal by to tak, že i když jsou naše posily stále malé, budeme se bránit seč nám síly vystačí... když v jedné chvíli řekne, že mu utíkají vojáci a že nemají šanci, tak jeho přípravy na obranu budou víceméně o ničem... a také tam říká, že nemá šanci a tudíž asi těžko přežije, a že se chce rozloučit a hned zase, že věří, že setkají, že v to doufá... a několikrát... prostě je to na mě takové zmatené... podané navenek hezky, ale být tou vévodkyní, tak bych byl více než v rozpacích... řekl bych, že kdyby někdo psal dopis s tím, že je to dost možná to poslední, co daná osoba po něm bude číst, napíše to tak, aby to bylo jasné a nebude zmiňovat slova možná, snad, doufám... ale to je jen můj názor... nechci se v tom více šťourat... já to potom moc řeším...
Zatím hoj a doufám, že jsem nebyl moc vtíravý... =/...=D...

Z tvůrčího hlediska je to napsané hodně zajímavě... většinu času to píšeš ze své osoby, pak s pohledu vypravěče a nakonec je tam i malý odstaveček, kdy je to psáno z pohledu Radka. Nikdy bych neřekl, že to může vypadat tak pěkne.
Jinak musím říct, že jsem víc než rád, že to dopadlo dobře. Chvíli jsem se až bál, že když je Radek se synem doma sám, nechová se k němu zrovna mile a Pavel ze strachu, nic neříká... takhle to dopadlo pěkně a navíc je to nenucené a naprosto reálné... do Pavla jsem se dokázal i vžít... není nic horšího, než slyšet z vedlejší pokoje pláč vlastní mamky a být tak malý a mít v sobě tolik strachu, že nemůžeš nic dělat... moc pěkně napsané, určitě se podívám i na další dílka, časem... protože jestli jsou všechny psané takhle poutavě, budou přečteny raz dva... =)...

Ale to jsem moc rád, že se to tak trošku aspoň líbí zrovna tobě... =)

Poslední báseň z této sbírky... tahle je, řekl bych... v podstatě, tohle se stalo... nic jsem nevymýšlel a bylo mi jedno, že poslední sloka je naprosto klišé největšího kalibru...

To se ti nezdá... tyhle příběhy jsou hrozný... nechápu, že společnost s tím nic nedělá... a právě televize... ta na to jen poukazuje a myslí si, jak nedělají dobro světu, ale ať pomohou... to už ne...
Je hnus sledovat společnost kolem sebe, člověk dostane epileptický záchvat a nikdo si ho nevšímá, babička upadne na ledu a nikdo jí nepomůže na nohy, dítě se ztratí a puberťáci a tupci se mu ještě smějí...
Co víc k tomu říct... ??... prostě... fuj... styď se hloupý lide...

Jedna nerýmovaná psána ve stavu, kdy na rýmy nebylo ani pomyšlení...

Báseň si nezasloužila neodpověď... =)...

To by jsi chtěl vědět moc, ale popravdě to bylo tak, že ARÁB, podle svých slov, vždy milovala někoho jiného... a vše ostatní... jen úlety...

Možná kdybys mi více řekla, co je to ten Adante... a ve druhé sloce, třetí verš... proč vanilka... ??... vím, že ty nepíšeš nic jenom tak... určitě tam má svůj hlubší význam...

Pro lepší pochopení, udělám výjimku a poradím... Slovo ARÁB přečtěte pozpátku, a pak snad pochopíte...

dobrý krátký text, na prózu... že je to dané do veršů tomu jen zhoršilo dosti značně rytmus...
Těžko se mi komentují díla, ve kterých souhlasím s obsahem, ale formou a zpracováním vůbec... takže nebudu pro jednou hodnotit... jen pochválím myšlenku... nebo myšlenku... tohle přináší holt život sám...

Rozpor je to správné slovo... a děkuji za označení upjatý básník, já bych se tak nenazval... a tou kritikou... no... někdy nešetřím, ale pořád si myslím, že jsem celkem mírný... asi degradace ze saspi, kde mi díla trhaj na cáry... =D...

Už tu i myslím jednou byla
Je to asi největší kýč, co mám napsaný a zároveň je to snad nejstarší básnička, co mám... nevím proč, ale je v ní něco, co mi nedovoluje jí smazat...

Opět jedna starší... tož kdo by to byl řekl, že alkohol tak souvisí s láskou... nebo spíš... "láskou"...