ARA: taron:Nevím, myslím Taron, že se z toho lze dostat sama. Už jsem ti psala, že mám také strašáka ve skříni. Byly doby kdy jsem měla toho problému plnou hlavu, souvisí také s dětstvím, pak ho cosi vytěsnilo. Hledala jsem se a ne vždy způsobem, který by stál za zveřejnění. Ale bylo mi hej. No pak jsem se vdala, rodila děti,stavěla dům, dělala"kariéru" bla, bla, bla. No a najednou po dlouhé době u mě nastoupily sociální fobie. Nechci se o tom rozepisovat, ale velmi dlouhý byl ten proces, kdy jsem z pomezí normálního a chorobného světa prožívala svoji metamorfózu. V člověka sebevědomého, vážícího si správných hodnot,schopného vytěsnit to bolavé ze svého mozku. A myslím, že teď tam jsem. Už jen to že o tom píšu. Já to měla v sobě a to bylo ze všeho nejhorší. Bála jsem se to někomu říct. Byla to muka. Bolestná a s mnoha peripetiemi. A navíc ,jsem se ještě snažila působit, že jsem děsně happy.

Eliška Vobrubová: Jdu na opravy! A děkuji. Přesně víš nad čím přemýšlím, a ve finále v tom nejvíc chybuji.

taron: Devils_PIMP: Mám pocit že mi jsme stejná KS. I když jsme odlišní. Navíc ! jak pozorně čtu už vím že Pimp je rak. A já taky.

ARA: Jasně chápu podstatu, ale jsem opravdu životní praktik. Navíc sbírám citáty, vytvářím různé zápisky z knih. Často neumím přesně reprodukovat co si myslím. A tento zápisek mi teď pomůže. - Odvážil se jeden z žáků Velkého Zadeky zeptat " Jak to přijde, že jsi tak moudrý ". " Protože mám dobrý úsudek. " Odpověděl Mistr. "A jak lze získat dobrý úsudek?" " Z dobrých zkušeností". "Nehněvej se , Velký Zadeko, ale jak lze získat dobré zkušenosti?" " Na základě špatného úsudku "-. A to jsem přesně já. A bývala jsem plná emocí, a teď si budu protiřečit! Nevím jestli je úplně dobře že jsem jiná. Třeba si ubližuju. A je to venku.

ARA: To patřilo tobě: Je nejzajímavější.....od tebe. K té seberegulaci a sebereflexi to jen ty vždy dovedeš vše tak pojmenovat. Navíc mám pocit že z mnoha oborů. Představuji si vždy co asi dělá imaginární ARA. Jinak ano díky sebereflexi jsem dospěla k určité bezstarostnosti, vnitřnímu klidu a schopnosti naplňovat své představy. Mé chování bylo odjakživa mírně plánované aniž bych si ale uvědomovala seberegulaci. Já byla a jsem pro všechny kolem sebe takový "praktik".

Napíšu ti pět pochval a ty piš! Je to vkusné a hříšné, proč tedy ne.

taron: Eliška Vobrubová: Jakákoli reakce na má dílka, mě přesvědčí o tom, že stojí za povšimnutí. Proto děkuji.

Náčelník Holá Ruka:Já si asi nikdy netroufnu na tvá témata, děkuji

Je nejzajímavější, že ty dílka co se relativně líbí vznikají u mě chvíli předtím než je hodím na psance. Dnešek jsem strávila celý den na psychiatrii, ne jako pacient. Vždy mám radost z komentáře od tebe !

Říkám to stále, ty ve svých básních umíš naladit na tu správnou notu, nebo brnknout na tu správnou strunu.

Cítím to z té básně, vnímám jak je ti krásně, a ještě o tom umíš psát básně. Neskutečný romantik tenhle kluk.

Krásně si vyjádřila tu největší spravedlnost na světě, ale v podstatě nespravedlnost. Protože zlý i hodný zkončí stejně. Vůbec mi to nepřijde suché.Je umění vyjádřit se na pár řádcích.

Dobře líbí se mi to

Zveršované Alexis životní moudro

loner: To asi tím že doprčic stárnem, a já je čtu moc ráda a myslím že my jsme mladí. Duchem určitě.

Jednoduché jasné dílko, vzpomínáme všichni rádi na dětství. A za sebe, pamatuji si hodně z dětství. Zkrátka stárneme, normální proces. V tom mají výhodu mentálně retardovaní, ti jsou stále jako děti, ale to bychom asi nechtěli viď. Je hezké mít ty vzpomínky.

Devils_PIMP: Byla jsem naštvaná po hloupé hádce, tak bych asi neměla psát, chtěla jsem to smazat.

Teda, bojím se co bude dál, nechala jsem si tě až budu mít klid, teda to ses do toho zamotala.Teď je to ještě na hodně kapitol. Jo a ještě jak si se ptala na www.libres.cz je odkaz jak si vydat knihu. Ale ne že nám utečeš na libres, i tvoje básničky se mi líbí.

Jo! Začala jsem číst tak rozporuplně, ale ve finále mě ten text pohltil a celou dobu jsem si říkala no to je přesně ono . A navíc obklopena mladými lidmi a bohužel sama už starší generace jsem v tom našla tu moudrost mladého člověka, kterou já tak ráda. Pro mě si ve svém věku moudrý. A za svou generaci říkám dík. Carpe diem.

No jo, holt žijeme v komerční společnosti, stejně záleží jen na nás, nemusíme být ovce ani volové. Trochu kostrbaté, ale je v tom pravda. Ale stejně, jaký si to uděláme takový to máme.