Eleanthir: Byla to taková úvaha o pomíjivosti času - pro nás lidi. Pro nás nikdy věčnost není věčná, i když se nám občas něco zdá jakoby to trvalo věčně (třeba blbý den v práci apod.), protože tu nikdo z nás není donekonečna... Dnes už bych to řekla jednodušeji: I ten nejblbější den trvá jen 24 hodin. :-)

Další originální dílo, které to tu příjemně zpestřuje. :-)
Líbí se mi, kolik odkazů domážeš dát do jedné malé básničky. Je pro mně plná asociací. A díky jedné z nich si jdu přečíst pár řádků o teorii strun. ;-)

Působí to na mě jako prosté uvědomění si sebe sama a své vlastní hodnoty bez ohledu na to, jak mě vidí a soudí ostatní... Možná je myšlenka opět zcela jiná, ale prostě jsem si tam tohle našla.

Eleanthir: Tak to ani já ne. :-) Naštěstí, tenhle příběh je zcela fiktivní a nezrcadlí život nikoho z mých blízkých. :-) Jen jsem se tak zkoušela zamyslet nad tím, jaké to je, žít takhle a mít k věcem a životu jen takovýhle přístup. A musím říct, že já bych tohle nevydržela. :-D
Jo a s polejváním, u nás se to nechytlo. Ale zase na druhou stranu, když návštěva odcházela, nebyl nikdo proti, když se pomlácené hostitelky a malé pomocnice připojily k průvodu. Takže jsme pak vesele chodili všichni, u dalších na návštěvě si vesele připili, pojedli a zazpívali všechny ty krásné (a dvojsmyslné) velikonoční písničky. :-D Velikonoce na chalupě, ty vždycky stály za to, když se sešla celá dobrá parta. :-)

Dobré přirovnání. :-)

Eleanthir: Děj není nijak převratný, to uznávám. Spíše jsem se vypisovala ze svých pocitů. Smutek, ten ve mně tenkrát doopravdy byl... Jinak, tahle povídka vznikla nedlouho poté, co mi umřel dědeček. Takže se to promítlo i do mého psaní. Zde jsem přemítala jsem o tom, jaké to je, ztratit někoho, pro koho jsi žil a on zase pro tebe... Nakonec ale stejně je třeba jít zase dál...
Píseň mi v té době hodně řekla, proto jsem ji přidala jako doprovodnou zvukovou kulisu. Jinak se jedná o jednu z mých nejoblíbenějších kapel. :-)

Další dva ti posílám. :-) Moc hezká, štědrá. :-)

Krásně to ke konci graduje. Ty poslední dvě strofy jsou výborné. Silná slova plná odhodlání. Líbí se mi.

princeznacarodejkaZ: Děkuji, čarodějko. Úsměvů jsou třeba, den je potom veselejší. ;-)

Eleanthir: Ano, stále ještě jsem tu. Ne, dnes už tak dekadentní naštěstí nejsem. :-) Dnes už jsem veselejší tvor. ;-)

Jsem ráda, že při broučkovi nakonec stálo štestí a je zpátky. ;-)

casa.de.locos: Za některými věcmi jsem si stát musela. :-) Ale každopádně děkuji za komentáře. Ač to byla přísná kritika, byla radost ji podstoupit, protože byla zároveň i poučná. A za to jsem ráda. :-) Rovnou se zeptám, zda tedy neznáš nějakou obdobu psanců, kde bych to mohla zkusit časem? Byla by to zajímavá zkušenost. ;-)

Tom Cortés: casa.de.locos: K překladu. U slova "whosever" opraveno. Uznávám, že to nebylo správně, i když jsem uvedla, že se nejedná o doslovný překlad. U slova "grace" jsem při psaní našla více významů použití. Při psaní pracuji s více slovníky a když si nejsem jistá, tak hledám definice nebo příklady použití (ze slovníků používám zejm. slovniky.lingea.cz a slovnik.cz, pro výklad slova pak dále třeba thefreedictonary.com). I tak mi samozřejmě může něco uniknout, může se stát. Jinak, šlo mi o zachování rýmu, proto jsem třeba to slovo "grace" přeložila jako "záři". Kdybych toto měla přeložit doslovně, výsledek by byl hodně zlý. Doslovné překlady jsou málokdy dobré...
U slova "ye" jsem našla, že se používá i pro oslovení "ty". Že je to slang a tak se musí používat ve všech větách? Až k tomu jsem se nedopátrala. Nicméně, zde jsem to použila, protože mi to tam znělo líp (veseleji) než "you".
Proč v angličtině píšu a proč zde - na amatérském literárním serveru? Právě kvůli zpětné vazbě. Kdybych to nikam nedávala, tak se nemusím dozvědět, zda jsem se nedopustila chyb. Takhle mě aspoň někdo může upozornit, pokud si všimne. Nejsem odborník a sama jsem o sobě i napsala, že se tím jen procvičuji a na případné chyby mě mohou lidé upozorňovat. Jen jsem raději, když mi rovnou i řeknou, v čem spočívají. Potom už vím, co opravovat a jak to příště nepoužívat.
Obsah. Je to jednoduché, ano. Já to v anotaci celé nevysvětlovala, ale je to darované kamarádce, které se nedávno narodil syn. Takhle jednoduchou "říkanku" bych mu pověděla, kdybych ho chtěla rozveselit, aby nebyl smutný. Takže proto takhle jednoduše...
Rytmus tam vidím. Ale třeba si to čtu jinak než ostatní, tak možná proto ta neshoda... Já ale zase u některých děl jiných lidí taky občas nevím, jak to přečíst, abych v tom ten rytmus našla a podaří se mi to třeba až napodruhé. :-) Nicméně, nestuduju tvorbu textů tak jako ty, Tome. Ty se tím zabýváš do hloubky. Třeba v něčem při psaní dělám chybu a jen nevím, v čem.
Každopádně, děkuji vám oběma za zpětnou vazbu. Děkuji za objasnění.

casa.de.locos: I slovo whosever existuje. Že nenajdeš v jednom slovníku, neznamená ještě, že není v jiném. Pracuji s více slovníky. :-) Jinak osoba, které je ta báseň věnována, ví proč zrovna toto slůvko. Ale to pro tebe asi nebude podstatné...
Proč ye není všude? A proč podle tebe musí? Když by v české básni jednou bylo "tebe", tak potom už se nesmí použít "tě"? Volila jsem to, co v daném místě lépe pasovalo. Proto.
Anglicky píšu, protože mě to baví a je to jeden ze způsobů, jak si ji procvičit. Jinak pro případné bychy mám otevřenou funkci upozorňování na chyby. Takže nemám problém po sobě opravit, objeví-li se chyba. Takže proč bych nemohla psát?

MichaelaČ: Tak to mě těší. :-)

Sometimes I feel the same way...

Na nic se nehrající, je tím, čím je. Čirou touhou, a pěknou představou. :-)

princeznacarodejkaZ: Děkuji za pochvalu. Té si od tebe vždy cením... Nápad přišel znenadání; u něčeho, co jsem četla, mně napadlo to přirovnání a nakonec se to přese mě převalilo jako voda přílivu. :-)

Na prvotinu to není špatné. Jen to slovo loď se tu na můj vkus až moc opakuje. Myslím, že klíčovému motivu víc svědčí, když to stěžejní slovo je dále rozváděno. Tedy, když se nebudeš soustředit jen na loď jako celek a výčet obecných vlastností, ale přejdeš postupně i k popisu dílčích částí. Například věnovat pár slůvek plachtám vzdouvajícím se ve větru, palbě z děl a praskotu dřeva, nepříteli zmocňujícího se kormidla tvé lodě. Trochu si s tím takto pohrát. Při čtení to potom více vtáhne do děje a probudí čtenářovu fantazii. ;-) Jinak ale na prvotinu to není špatné. Piš, piš dál, neboj se zkoušet. :-)

Krásně ilustrováno. :-)