 |
|
komentáře uživatele:
26.02.2025 - 15:42
11(3.)
Orionka: LadyLoba: Děkuji!
Hřebínek je rozcestí a stejnojmený kiosek v Jizerských horách. V zimě je to oblíbená zastávka na trase jizerské padesátky a společně s lyžaři se tam slétají i sýkorky a vyzobávají drobky.
Podobné je to i kolem jiných posezení a kiosků:
oddech na Knejpě -
parukářka přelétá
chumel lyžařů
Hřebínek je rozcestí a stejnojmený kiosek v Jizerských horách. V zimě je to oblíbená zastávka na trase jizerské padesátky a společně s lyžaři se tam slétají i sýkorky a vyzobávají drobky.
Podobné je to i kolem jiných posezení a kiosků:
oddech na Knejpě -
parukářka přelétá
chumel lyžařů
17.02.2025 - 14:54
24(18.)
Orionka: Sci-fi už jsem taky pěkně dlouho nečetl, ale poslední dobou mám pocit jistého dejá-vu. Nadnárodní korporace přebírající roli států, masivní rozšíření dronů, odmlouvající kuchyňské spotřebiče, oživování mrtvých celebrit pomocí umělé inteligence... Zrovna tyhle motivy se opakovaně objevovaly v kyberpunkových dílech Williama Gibsona, Neala Stephensona i P. K. Dicka. Asi bych měl nějaké z nich čas od času oprášit. Možná už to teď nejsou sci-fi romány :-)
14.02.2025 - 19:04
9(7.)
Orionka: O to víc si tvého čtení vážím - jsem rád, že Padesátka něčím oslovila :-)
11.02.2025 - 14:02
24(15.)
Orionka: Je to silné a znepokojivé. Přemýšlel jsem, co mi ta situace připomíná a pak mi to došlo:
Ubik od Philipa K. Dicka popisuje svět, ve kterém se vyskytují "položiví" - lidé po fyzické smrti, kteří jsou zapojeni v jakési síti (Richard Podaný o ni psal jako o "nekronetu") a udržuje se u zbývající mozková aktivita, takže je možné s nimi se s tu a tam spojit a pohovořit (v technologicky uzpůsobených ledárnách), dokud se nevyčerpá baterie (je třeba ji šetřit).
Rozhovory jsou kusé a občas se zničeho v nějakém technologickém udělátku objeví nesrozumitelný vzkaz od zesnulého. Na to že je to napsané v roce 1969 to dost připomíná situaci s živými-neživými profily na Facebooku (včetně toho, že mohou čas od času třeba automaticky odpovědět...)
Ubik od Philipa K. Dicka popisuje svět, ve kterém se vyskytují "položiví" - lidé po fyzické smrti, kteří jsou zapojeni v jakési síti (Richard Podaný o ni psal jako o "nekronetu") a udržuje se u zbývající mozková aktivita, takže je možné s nimi se s tu a tam spojit a pohovořit (v technologicky uzpůsobených ledárnách), dokud se nevyčerpá baterie (je třeba ji šetřit).
Rozhovory jsou kusé a občas se zničeho v nějakém technologickém udělátku objeví nesrozumitelný vzkaz od zesnulého. Na to že je to napsané v roce 1969 to dost připomíná situaci s živými-neživými profily na Facebooku (včetně toho, že mohou čas od času třeba automaticky odpovědět...)
31.01.2025 - 16:41
17(14.)
Orionka: Povedené, silné a podnětné. Představoval jsem si při čtení ještě opačné vyústění s erozí skály - drolí se, drolí se zevnitř a pak se najednou pevný, chladný povrch zhroutí a rozsype na prach...
24.01.2025 - 21:49
11(8.)
mannaz: Díky za návštěvu - ty opuštěné úly, které jsem si pamatoval hučící z doby kvetení lípy působily obzvláště teskně. A havrani tísnivě - nikdo jiný tam nebyl, jen nové věžáky.