Dickens: ...vajgl mi taky napadl, tak jsi to dopsal za mne, pobavilo... :)

...klepal na zem popel?... :)

...jo, láska je nesmrtelná...

Ginnare:
každý však krok, který učiníš, bude tě boleti, jakobys na ostré meče šlapala a jakoby krev ti chtěla téci

holka.přes.ulici:
Jo, každý máme nějakej. Než začne být tak těžký, že se nezvedneš z postele... :)
Děkuju za nakouknutí.

Ginnare: Já už ho nevnímám. Naučila jsem se s ním žít. Děkuju. Moc.

Lasak: Jo, já mám zas ráda Skřivánky na niti.
Mi ty texty vyběhnou samy a pak už s tím většinou nehnu. Slova jsou pro každého stejná. Záleží na tom, co zrovna žiješ. Neumím si vymýšlet, píšu svůj kostrbatý život... :)
A děkuju. Jo. :)

holka.přes.ulici: Dickens: AndersA: Mlčeti Zlato:

Je to jenom útržek staré básničky, ale pořád platný, a děkuju moc za komentáře.

oslov radek: Děkuju.

to není dobrý

...oni když chtějí, tak hoří, až někdy spálí...

...každý neumí číst ticho...

Jsi hrdá, jako tahle báseň, někoho mi připomínáš.

Helfanderios: ano. :)

Helfanderios: Jsem tam skoro každý den. Bydlí pod střechou, tam jsou černé skvrny a nejvíc známek pobytu...Mají 38 zubů, kořist je družička, že. Červené korále prokousnuté hrdlo. Moje. Svým způsobem mi učarovaly. V tom mlýnu jsou stará, německá razítka ze dřeva, která se tiskla na pytle. A taky štítky...jako kdyby se zastavil čas... je tam i mouka, a pavučiny, všade pavučiny...vystihls to přesně...

Mlčeti Zlato:
...někdy je mlčeti zlato...

Romain123:
Já mám ke jménu Anička hluboký vztah.
Hezký vyznání, takový upřímný. :)

Dickens:
Připomněla mi moji oblíbenou báseň, dovolím si citovat:

Polívka když je vařící
bývá netrpělivá
Nudle se v ní svařeně kroutí
a z lžíce jíž mícháme se kouří
Polívka stydne v srdci tehdy
když babička napomíná
Nekopej nohama
matce pod stolem hrob

Severak:
Mohla by být, jsem přímo v centru dění...Děkuju. :)

Ginnare: ...protože je to můj život... :) A děkuju, moc.