Vzpomínka v roláku

Vzpomínka v roláku,
tváří se sladce.
Už je tu zase,
aby nastolila krutý řád.

Chladné k horkému,
skrz vyslat motýli.
Celé od krve,
úplně bez síly.

Trochu to zastudí,
to známé štípnutí.
Oči se otevřou,
nemůžu dál.

Zkouším vše zabít,
ale jaký je smysl?

Chci umět žít bez pravdy,
když klamy se vytrácí.
Sám sobě jsem špatný lhář.

Mohla bych usednout,
na trůn pro lháře.
Trnovou korunou,
protít svůj vlas.

Ale kdo prosí se,
o ceny nejvyšší,
když na světe
nemám už čas.