tak tohle nepotřebuje žádný komentář... moc ti rozumím...

A změny přichází.
Tak tiše, nepozorovány.
po dešti tak všechno rozkvete, že to ani nedokážeme postřehnout... někdy a jindy se kocháme tou vůní vláhy,co mění svět ... hezké zamyšlení...

cítím z ní bolest, strach , smutek a beznaděj... smutná...ale modřiny v duši je krásný obrat...

také se ztotožňuji...

ztrácet se a zase nacházet, se vzpomínkama v duši... přesné, výstižné, pěkné...

Úžasná.

pointa mě dostala...

tak ta se povedla...

přidávám se k Yaně, svůj názor jsem ti již napsala několikrát, škoda chyb v interpunkcíh, a škoda nedokončených mnohdy tak krásných myšlenek a veršů... na mě působí roztříštěně, a možná by stačilo pár jiných slovíček a slovosledu a byla by to bomba... víš dobře, že tvoje básně mám ráda, ale vždy mi tam něco chybí...

souhlasím s Lenčou a Ailin, jen ty hradby budeme muset začít spíše bourat a zdolávat, abychom si dovolili vzít si , co chceme, po čem toužíme...

Krutá,krásná...

také mi přijde naděje spíše schovaná, spíše cítím smutek z toho nedosněného snu a k tomu ještě pocit osamocení, ale možná se mýlím... ten pocit však znám... líbí se mi , i když třeba straky se mi tam nehodí, ale začínám si zvykat na nový systém komentářů tady, a tak píšu i já , jak to cítím...

Jiří Turner: asi tak , většinou se básně nevysvětlují, ale tady se trochu pokusím, první část kdy drobky padají - je jakoby samostná, prostě sladká ústa, medová vyznání, a druhá je o prstech, které se dotýkají jako vážky -odmítajíc půst- nechtějí přestat....stačí? , děkuji za komentář a zastavení...

Lenča: díky...

a stromy v parku bují
ty staré krásné stromy
jsou samá jizva, samý šrám
a tiše šeptají tu historii
věnují šum a šepot svůj
těm co tu žili
tak to je jednoduše nádherné...
vidím tu atmosféru malého polozapomenutého hřbitůvku, kde se jen sem tam čerstvě přinesená kytka objeví a stromy žijící si vlasním životem ke spánku odešlým ševelí...

Yana:díky za komentář i přání, ale nerozumím tomu zklamání, z čeho? jako uAilin, prostě se přestat bát? jj, učím se to..

celá je mi obsahově blízká, ale konec : dvě poslední sloky ... :-)) - i když nevím, zda smajlíci už nejsou zakázaní... ;-))

Ailin: já s tebou souhlasím, jen jsem trochu skeptická...ale třeba to bude jeden z těch kroků , které mě povedou k většímu optimismu...

Co dodat? k básni - jsi moje krevní skupina, to víš a ten konec je nádherný, souhlasím s DDD, vůbec sem zmatená, co se tu zase rozvířílo, vždyť není tak dávno, co se řešilo srdcem nebo technicky, a psanci , co tenkrát řekli srdcem , dnes píši technicky, je to samozřejmě jen jejich věc, jen mě překvapilo a odmítla jsem se těch diskuzí zúčastnit , do žádné skupiny jsem se začleňovat nechtěla , ale taky mi bylo líto to všechno tady opustit, ale tahle tvoje se mi líbí, nevím , co to vše přinese , jako to nikdo neví, asi DDD má pravdu, spíš nás to rozdělí ještě víc, a tak chvíli počkat, porozhlídnu se a uvidím, třeba si začnu zase psát jen do svého soukromého šuplíku...
ten výběr kritiky asi ztrácí smysl, vidím to teď i tvé básně,... a nebo to povede k tomu, že se bude číst jen něco,ale to vlastně není úplně novinka...

Až mě zamrazilo... mnohokrát si říkám, jak lehce lidé odsuzují člověka, přestože o něm nic neví, o jeho osudu, duši, citech, bolestech, zklamáních , beznaději a touhy zvrátit běh života, byt to nejde...
Nebudu tě šetřit - je prostě krásná, má příběh i když ho neznáme, má hloubku , i když je možná bezedná...