Marně si lámu hlavu, proč jsem to nekomentoval, když se mi to tak líbí. "Blásním", bych si nechal, být tebou, patentovat.
Celá básnička je svěží, má nadsázku a zdravou ironii. A RYTMUS. Opravdu moc pěkná.

Mám rád protiklady, ale tady mě trochu mate takové kolísání mezi ironickým popěvkem a zpovědí. První dvě sloky se tváří vážněji a u dalších se mi, mimo jiné i ten AA verš hodí víc pro ten popěvek. Poslední verš celé básně mi přijde jaksi navíc.
(A když už tam musí být , zakomponoval bych ho, náramně by se hodil krásný rým andělé - prdele. To já jen tak, na odlehčení :-))

Myslím, že jsi napsal moc dobrou báseň. Malinko mi jenom uniká pointa a občas jinak plynulou rytmiku rozhodí nějaká ne úplně zdařilý obrat( např. konec 3. sloky.), ale to jsou drobnosti. Fakt, dobrý.

Náčelníku, už možná začínám tušit, proč tě já(a možná i jiní) tak málo komentuji.
Já totiž, jako v té odpovědi, nevím, jestli je to nadsázka, nebo jestli je to vážně. Ono se to tak prolíná a člověk znejistí. V té humorně- ironické básni, když použiješ klišé, tak ho vlastně zesměšníš, když použiješ totéž klišé ve vážně míněné básní, zesměšníš sebe.
Já o tom budu přemýšlet...

Heuréka! Li Po neumřel, jen se převtělil (jen nechápu, proč si proboha říká DDD:-)).

Lovče, první báseň, která se nevzpírá tomu označení. Dobré až na verše " ...ne tvé tělo/...ne, že by se mi nechtělo. Já tomu sice rozumím, ale básnicky to je děs.

Yana to vyjádřila hezky: mile zamilované. Být tou holkou tak si to schovám. Ale všem, kdo tou holkou nejsou, to zmizí po dočtení. Banální rýmy v AAA, žádná hudba

Meluzíno, moc pěkná báseň. Oceňuji zvláště bezchybnou rytmiku. Už Verlaine to říkal: "především hudbu..."

Nechci Ti , Zdarče, ztrhat prvotinu,
ale očekával bych že první báseň bude "přemazlená" a tys ji odfláknul... Když se do toho pořádně ponoříš, vylepšíš ji nebo napíšeš jinou a mnohem lepší. Jinak si nemyslím, že někdo musí psát špatně, protože jemu šestnáct a jiný dobře, protože je mu padesát. V tom to není. Tvůj věk je výhoda, ne hendikep.

Na mě je to celé takové nějaké neuspořádané. Kdyby se ta báseň hudebně nesla, bylo by to v pohodě a obráceně, když je takto rytmicky a rýmově rozkolísaná musí mi ladit obsahově. Vše výše uvedené je však názorem konzervy...

Víš, ono je to s těmi epickými básněmi složité, nechci přemoudřele teoretizovat, ale podle mého, aby tato forma měla smysl, musí v dokonalých rýmech nebo rytmice ( nejlépe v rýmech i rytmice) plynout. V podstatě tím autor pomáhá čtenáři se čtením a zapamatováním si textu. Homér, K. H. Borovský nebo Neruda by o tom mohli povídat. Mohu-li poradit, brousil bych verš, rytmiku a skladbu, epická báseň je dřina, ne nějaká " pochybná načrtnutá emoce"(jako to dělá autor tohoto dlouhého komentáře). Obsahu není co vytknout.

prima, moc milé a úsměvné, kosové jsou moji favorité....

jo, jo , hezký popěvek

...jako od Plíhala...

Moc milé, lehké a procítěné.

Je to tak a velmi smutná je i další fáze. Děti časem a věkem otupí a začnou brát cizí neštěstí jako realita show.

Vypadá to, jakoby Erma strhla lavinu úvah o poezii, próze, volném a vázaném verši... Již jsem asi také stržen.

Nadvláda poezie nad prózou v literárních webech má své pojmenované racionální důvody a je, myslím, dobře, že to tak je. Básníci prakticky ani jinou možnost nemají.

Pomyslný konflikt volného vázaného verše bych osobně neporovnával s abstraktním obrazem či hudbou. Abstraktní báseň může být stejně dobře rýmovaná jako nerýmovaná a úplně stejně i báseň epická.
Jak už jsem psal v komentáři Ermě, poezie je určitý pohled na svět, trochu jiný než je ten "normální".
Člověk se nestává básníkem, protože by se jím chtěl stát. Je jím nebo není, píše nebo nepíše, je čten a oblíben nebo není.
Jinými slovy, to, co lze dobře zaznamenat prózou, o tom je zbytečné psát báseň, a když má báseň ve volném verši pouze grafickou do podobu básně, nechápu její význam. Napsat báseň ve volném verši, aby byla básní, je těžké a klobou dolů před tím, kdo to umí.
Vše ostatní je ukryto v upřímnosti a neupřímnosti, v píli a v lajdáctví, v trpělivosti a zbrklosti, v nadání a v mylné představě, že nadání mám... Z těch výše uvedených negativ nevznikne nikdy nic dobrého. Ale i špatné může být dočasně úspěšné. Homér, Li Po, Shakespeare, Villon se po mnoha staletích stále čtou a po armádě módních, chválených poetů všech dob neštěkne ani pes.

K pravopisným a k základním formálním prohřeškům bych nebyl tak přísný(asi i proto, že je sám dělám), ale když jsou ti pravopisně a stylisticky méně zdatní těmi zdatnějšími upozorňováni, což je dobře, neměli by se proto na ně zlobit.
Zpětná vazba je důležitá zvláště pro nepokorné poety.

Velmi zdařilá báseň, Danny.

Trochu mě z tvé básně mrazí, je to hodně silné a pokud to není jen takový pomíjivý zlý pocit, skoro bych ti řekl: napiš něco o něčem hezkém bez použití slov nic, nikdy, nikam, nikdo...:-)

Napsat špatnou povídku, esej, natož román je pochopitelně mnohem těžší, než napsat špatnou báseň. Navíc poeta může snadno sebe i okolí přesvědčit, že zůstal nepochopen, v poezii se to jakoby předpokládá. Když není pochopena povídka, je buď "tatar" autor, nebo čtenář. Myslím, že básníci (o "rádobybásnících" nemluvě) této skutečnosti často zneužívají a móda volného verše jim hraje do karet. Nevěřím, že cokoli hezkého, dobrého a kvalitního může vzniknout bez snahy, námahy, píle a trochy štěstí. Jako náplast na bolístku Ti mohu zdělit, že se někdy se svými básněmi trápím zcela nelidsky a to bez jakékoli záruky, že se budou líbit.