Hezká, milá

Hezké, jemné

Moc hezké, formou i obsahem.

Mám rád v tomto žánru jinotaje a proč by po speleologické nemohla být horolezecká....?
Kritiku bych nasměroval k rýmům a rytmu druhé sloky.
Podle mého názoru (četl jsem si to nahlas několikrát) musí tento typ básně "jet jak po másle". A tam to drhne.
Jen pro odlehčení: kdybych na to to téma psal já, těžko bych se ubránil užití starého horolezeckého vtipu o alpinistce, která dosáhla několikrát vrcholu již v základním táboře. :)

Olivko, přečetl jsem dnes( nějakou dobu jsem nebyl přítomen) všech pět tvých básní. Nechci se vyjadřovat k obsahu (vše je to v zásadě intimní lyrika), ale k formě bych něco měl:
V rýmovaných verších jsou schémata AABB nebo AAAA docela zrádná, a když ještě nějaká rým úplně nesedí nebo jsou to třeba podobná slovesa, báseň to naruší. Nevím, jaké máš s poezií zkušenosti, ale mohu-li ti poradit, zkus ABAB, obsah se nemusí téměř změnit a báseň bude plynulejší. :)

Orionka: Zamila: puero: Přátelé, trochu teď nerozumím vašim komentářům.Toto dílko má charakter epigramu (není v nabídce) a u epigramu je na místě hodnotit aktuálnost, vtip, břitkost a názor. Myslím, že to všechno tam je. Dumat o nějakých hlubokých uměleckých hodnotách je asi pošetilé a to, že si čtenáři častěji vyjádří k aktuálnímu tématu, než hlubokomyslné básni, je zcela logické. Tento server nabízí uveřejnění i jiných žánrů, třeba reportáží a fejetonů, takže nerozumím, proč by autor s něčím takovým měl chodit někam jinam. A pokud někdo nechce diskutovat na společenská témata, tak stačí nediskutovat a dílo pak nebude mít desítky komentářů a nebude trnem ve vašem oku v příslušné rubrice.

Když jsem jako kluk hrál fotbal, říkal nám trenér, že i pro ti Jabkenicím musíme hrát, jako by to byla Barcelona. Něco na tom bude a trenéři dobře vědí, že s tou motivací bývá někdy svízel, zvláště pak, když se hraje pořád se stejným soupeřem..., abych nevybočil z roviny :)

...vtipné, svižné, prostě prima. Moc se mi líbí

Obsah je hezký až dojímavý, ale na rozdíl od jiných si myslím, že ti volný verš nesluší tolik, co verš vázaný.:)

Musím říci, že se trochu potýkám s formou tvého díla. Snad chápu pointu, která by mohla být tou nosnou pro báseň nebo třeba pro bajku, nevím však, čeho je tato miniatura miniaturou a proč jsi tu myšlenku vyjádřila tímto způsobem

...tedy metafora s Damkovou je již na hraně mých rozpoznávacích schopností, ale abych nevybočil z této roviny: měl jsem vždy raději mistráky než přáteláky....:)

Ptám se sám sebe poslední dny, kdo má v tom imaginárním zrcadle křivější hubu, jestli ten sprosťák z Hradu nebo ta armáda pokrytců z podhradí. Je mi smutno z obého...

Moc hezká báseň, mně ty metafory nikterak násilné nepřijdou, pro požáry tohoto typu se asi stále hodí dobře.

Myslím, že jsi hezky vyjádřila silnou myšlenku, ale souhlasím s DDD, ten přechod k té závěrečné pointě je technicky trochu násilný, navíc verše "tu neměla/i kdyby stokrát chtěla" vytváří jakýsi falešný, nezvučný rým.

Trochu jsem se polekal toho vznosného patosu, ale napodruhé už mi to přišlo úplně v pohodě
Pěkná báseň. :)

Fakt dobrý, v sedmi verších je všechno.
Trošku jsem si uslintl, ale nic jsem neznečistil. Ani reálně, ani obrazně. :)

Myslím si, že tato tvoje báseň je už natolik minimalistická, že se nějakému výkladu zdráhá.
Myslím také, že není žádná hanba odpovědět třeba: ...tak mě napadla taková metafora, rým... Je to asi lepší , než psát, že nemám náladu...:)

Ještě doplním k tomu , co napsala Orionka, malou radu: přečti si tu svoji básničku několikrát nahlas tak jakoby po slabikách. Uvidíš , že tě samotnou napadne, co by se na tom rytmu a rýmu dalo vylepšit. :)

Souhlasím se Zamilou, je to zajímavý pokus. Jak sám píšeš, chce si to trochu vyhrát. S rytmikou a rýmem, dodal bych.
Myslím, že i tebe trochu zatahá za uši: už nemá pro co bojovat/nezbývá mu, než se schovat.

Leslie: Milá Leslie, rád ti odpovím na všechny tvé otázky, nejsem si jenom jistý, zda li se mne opravdu ptáš, nebo jen svým způsobem vzdoruješ tomu, co jsem ti napsal.:)
Ale popořádku:
Opravdu si myslím, že píšeme básně pro čtenáře a nemá to nic společného se snahou se někomu zavděčit. Není to v žádném rozporu s tím, že tvoříme ze své potřeby tvořit.
O vesmírných silách ovlivňujících tvorbu nic nevím, ale respektuji názor, že to tak někdo může vnímat. Stejné je to s múzami, které já vnímám jako synonymum naší invence cosi napsat. Se vším , co píšeš o sebepoznání, touze a nutnosti vyjádřit se souhlasím. Myslím, že to má v sobě každý. K tomu abychom to vnímali, není potřeba to ani napsat, ani vyslovit. Pokud to vyslovím nebo napíšu, sděluji to někomu dalšímu.
Báseň sice bude básní, i když ji nikdo nikdy nepřečte. Bude jen marná, protože nenaplní svůj smysl.
Umělec tvoří, jak sama píšeš, aby se vyjádřil. Vyjadřovat se sám sobě mi nepřijde smysluplné. To mi stačí o tom přemýšlet a vnímat.
Hezky píšeš o potřebě kritiky pro sebezdokonalení (a to i ve svém profilu), ale na žádost o vysvětlení reaguješ podrážděně. Jak to tedy je?
Myslím si, že když nás někdo nepochopí, mělo by být první naší otázkou: jestli já jsem se špatně nevyjádřil? A to platí nejen v poezii.
Myslím (obecně), že čtenáře si nevybíráme(pominu li zcela adresně směrovaná díla), ale čtenáři si vybírají nás. My jen tušíme, že někoho asi neoslovíme, protože nejsme jeho "šálek čaje", ale i v tom se můžeme sakra splést.
O tom, že máš "právo nevypovídat" na kritiku a dotazy nereagovat, je asi zbytečné psát. Co si pak o tom někdo myslí, už ovšem nemůžeš ovlivnit.
Není, myslím, žádný rozdíl mezi čtenářem píšícím a nepíšícím. Proč by měl být? V okamžiku, kdy čtu cizí dílo, stávám se čtenářem. Jakým, záleží na mnoha ohledech, ale asi ne (nebo nemnoho) na tom, jestli sám píšu. Kritika zdobí cit pro hodnocenou věc a hluboké znalosti, ne angažovanost v té věci.
Konečně ten, kdo si tvé dílo přečte, přemýšlí o něm, několikrát ho okomentuje, není asi tím, kdo si náhodou zapnul internet... a ejhle Leslie... Je to tvůj čtenář. A ten se s tebou pro dnešek loučí...
Měj se hezky.
Jirka