vanovaso: Psaná ve chvíli, kdy mi bylo hodně těžko... bylo to takové úmorně dlouhé, těžké období. V tu chvíli mi moc pomohla... :-)

DDD: Děkuju Ti. Máš pravdu - jsou opravdové... nikdy je nevymýšlím, vždycky je za nimi nějaký hluboký prožitek, a přijdou odkudsi samy, v jediném okamžiku. (Proto se ani necítím být autorem :-D)

Lenča: Děkuju... :) ... taky jsem v tomhle zůstala dítětem: dokážu hledět na nebe v němém úžasu a pozorovat to divadlo... Jednou jsem takhle pozorovala nebe v ohromné kaluži... bylo to krásné a zvláštní. Obyčejná kaluž, a přitom - nebe na zemi :-)

To je moc hezké... to by byla krásná kreslená knížka pro děti :-)

Ach... vůbec nevím, co říct. Kdyby mě z toho tak nebolelo srdce, tak bych napsala, že "krásné": ale moje "indiánské" srdce pláče. Krásně jsi to napsala.

Amelie M.: A zdaleka nejen ty... :-) ... kdo z nás, minimálně jako dítě, neviděl na nebi žirafy, slony, koně, ryby atd. atd. ... :-D

Zamila: Rezavá Plechovka: Díky :)

Lenča: Ona byla spíš taková úlevná... ticho po bouři. A děkuju Ti...

Johanka: Děkuju, Johanko :)

ŽblaBuňka: Díky :)

Amelie M.: Děkuji :)

Taky se mi moc líbí... a objímám, vanovaso...

Dozor: Taky děkuju... :)

vanovaso: Já jsem ráda, že se můj bezedný šuplík konečně začal vyprazdňovat... :-D

Smutná, ale krásná. Smutná a krásná. Smutněkrásná... "A kdo z nás vůbec ví, kolikrát, kdy a komu vlastně ukřivdil..." - jo, to si taky často říkám...

DDD: Děkuju... Dlouho jsi tu nebyl, a mně se stýskalo po Tvých básních a písničkách. Měj se hezky...

DDD: Děkuju za krásný komentář, sám je jak malilinká básnička, ve které je esence té mojí.

Amelie M.: :-D :-D :-D

Amelie M.: :-)

Moc pěkný... škoda, že se to nedá zazpívat jako blues, má to takovou bluesovou "duši" :)