 |
|
komentáře uživatele:
12.12.2014 - 12:04
19(15.)
DDD: Děkuju Ti :) ... taky mám krátké básně radši. Možná proto, že pocit je taky jen okamžik, ve kterém je zároveň přítomná věčnost.
12.12.2014 - 08:05
19(13.)
Zamila: Děkuju... :) ... já zase obdivuju lidi, kteří dokážou psát i delší básně :-))
11.12.2014 - 14:01
19(2.)
Orionka: Já myslím, že nikde... jen jsou zakryté rouškami zapomnění. A přece někdy cítíme, že... třeba že známe někoho, koho neznáme.
11.12.2014 - 07:58
11(10.)
vanovaso: Někdy i pejsci, co neradi cizí kočičky, akceptují malé kotě a zamilují si ho... zažili jsme to. Držím palce, aby bezmyšičkový stav vydržel :-D
11.12.2014 - 07:50
11(9.)
Lenča: Ano, to byly :) . Myšky jsou vůbec moudré - hádám, mnohem moudřejší než lidi, bohužel...
10.12.2014 - 10:50
11(5.)
Zamila: A kupodivu - stačila její pouhá přítomnost (bylo to maličké kotě) - a myši vyklidily pole po dobrém, bez boje a bez zbytečných masakrů :-D
10.12.2014 - 10:47
11(4.)
Zamila: To byl důvod, proč jsme si pak pořídili naši první kočku... :-)
10.12.2014 - 10:38
11(2.)
Zamila: No, právě že jsme to tak nějak skoro zkoušeli, nejdřív... ;-) - a asi právě proto se nám to vymklo z rukou :-D
10.12.2014 - 09:53
17(8.)
Vtipné... s upravenou druhou slokou mi to přijde ještě vtipnější (a méně "polopatické" :) ).
10.12.2014 - 08:03
11(11.)
Johanka: Lenča: Orionka: Díky... Je zajímavé, že u takhle krátké básničky je o to zřetelnější, jak ji každý vnímá po svém... někomu přijde smutná, někomu rozkošná, někomu krásná, někomu vtipná... :-) Já sama ji asi dnes vnímám jinak než tehdy, v cca 20 letech: tehdy to byla "tragédie", dnes mi taky přijde spíš vtipná :-)
10.12.2014 - 07:48
14(9.)
Orionka: To já taky ne :) ... ale nějak mě to tehdy vrátilo víc do přítomnosti - a hned šlo všechno líp...