DDD: Děkuju Ti :) ... taky mám krátké básně radši. Možná proto, že pocit je taky jen okamžik, ve kterém je zároveň přítomná věčnost.

Zamila: Děkuju... :) ... já zase obdivuju lidi, kteří dokážou psát i delší básně :-))

Pavla358: Nothing: Děkuju... :)

oslov radek: Lenča: Jé, děkuju vám... :)

Amelie M.: vanovaso: Díky :) ...

Orionka: Já myslím, že nikde... jen jsou zakryté rouškami zapomnění. A přece někdy cítíme, že... třeba že známe někoho, koho neznáme.

vanovaso: Někdy i pejsci, co neradi cizí kočičky, akceptují malé kotě a zamilují si ho... zažili jsme to. Držím palce, aby bezmyšičkový stav vydržel :-D

Lenča: Ano, to byly :) . Myšky jsou vůbec moudré - hádám, mnohem moudřejší než lidi, bohužel...

Amelie M.: Přesně takhle jsem to myslela... :)

Zamila: A kupodivu - stačila její pouhá přítomnost (bylo to maličké kotě) - a myši vyklidily pole po dobrém, bez boje a bez zbytečných masakrů :-D

Zamila: To byl důvod, proč jsme si pak pořídili naši první kočku... :-)

Zamila: No, právě že jsme to tak nějak skoro zkoušeli, nejdřív... ;-) - a asi právě proto se nám to vymklo z rukou :-D

Pěkná, s nadhledem... :-))

Vtipné... s upravenou druhou slokou mi to přijde ještě vtipnější (a méně "polopatické" :) ).

Johanka: Lenča: Orionka: Díky... Je zajímavé, že u takhle krátké básničky je o to zřetelnější, jak ji každý vnímá po svém... někomu přijde smutná, někomu rozkošná, někomu krásná, někomu vtipná... :-) Já sama ji asi dnes vnímám jinak než tehdy, v cca 20 letech: tehdy to byla "tragédie", dnes mi taky přijde spíš vtipná :-)

Zamila: V podstatě to tak bylo :-)

Orionka: To já taky ne :) ... ale nějak mě to tehdy vrátilo víc do přítomnosti - a hned šlo všechno líp...

vanovaso: Je úleva si to uvědomit... :-)

Amelie M.: :-) ...

ta"jemna": Díky :)