shane: Něco jako "stařenka vzpomíná", že... ;-)

Zamila: No jo, Zamilo... když už, tak možná spíš "ty animisto"... :-D ... ale já se radši nijak neškatulkuju, protože škatulky slov jsou mi moc těsné ;-)

koiška: Děkuju za všechny Tvoje komentáře k mým básním... pár dní jsem tu teď nebyla. Měj se hezky :-)

Yana: Díky... vidíš, já ani nevnímám, jaké rýmy tam jsou (a jestli tam vůbec jsou)... :-D

Amelie M.: Tak to zatím fakt nehrozí... :-D

Orionka: S posledním odstavcem ale nesouhlasím... dobrá literatura pro mě nikdy není lež. Nemusí to být nutně osobní příběh autora - a přesto to může být velmi pravdivé.

Orionka: To už je individuální... já bych to asi neuměla. Tím ale nechci říct, že to možné není. Jako se dobrý herec umí vžít i do postav, které mu nejsou blízké, tak to jistě umí i dobrý spisovatel.

Orionka: Tak každý to má jinak... a psát o něčem, co jsem neprožila, je podle mě těžší. V tomhle obdivuju ty, co to umějí - třeba Mátu... (U toho, o čem píše ona, je zjevné, že to - naštěstí - sama neprožila :-D )

Lenča: Těším se na něj... nějak ho v poslední době málo vídám.

A on někdo říká, že "je nefér psát i něco jiného než vlastní zkušenost"? Proč by mělo?

vanovaso: Kdysi jsem chodívala po ránu se psem k rybníku... čekat na východ Slunce. Je to magický okamžik - stejně jako i západ Slunce: chvíle dobré pro duši i pro básně :-)

Manni: Díky za porozumění a souznění... mám z toho radost :-)

Manni: Děkuju... :-)

Zamila: Děkuju... jsem na rozpacích, zas až tak dokonalá mi nepřipadá. Možná proto, že mám ty "svoje" básně ráda všechny stejně, nějak nejsem schopná je mezi sebou srovnávat - mám je ráda všechny. Ale jsem samozřejmě ráda, že se Ti líbí :-)

Slyším ji jako krásnou písničku... :-) ... je mi blízká.

Všechno je iluze :-) ... ale zrovna skutečná láska (a tím nemyslím zamilovanost) podle mě iluze není... Pro mě je láska to, co je věčné (mimo čas a prostor), bezpodmínečné - a nebolí to. To je pro mě jádro lásky - její podstata. Ale kolem toho jádra je spousta dalších vrstev, a tam bývá i smutek, bolest z odloučení, vlastně cokoliv... Mnoho těch věcí pomine - to, co je skutečné, zůstává.

"Svět a vše, co je v něm
Je v rovnováze
Mezi dobrem a zlem"...
... hezky vyjádřeno.

mannaz: Díky za milý komentář... U jezírka, tam se musí kameny cítit moc dobře :-) . A u jezírka s kameny se možná ani člověk nemůže cítit sám... V přírodě se nikdy sama necítím. Mezi lidmi někdy ano...

Lenča: Taky mám sbírky... těch "drahých" - i těch drahých mému srdci. Příhoda ze stěhování: stěhovák-profesionál ke kolegovi: "Ty vole - kameny jsem teda ještě nestěhoval..." :-D

Krásná... ty nejmenší věci se stávají těmi největšími, "pozlaceny láskou"... :-)