po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

...probouzení se do nové (roční) doby

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

...chtít někoho znát...někdy to pochopíš snad:)

zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...

život je tragikomedie...*

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

a tak, nemůže být pořád veselo..

zděšení z pravě přečteného článku..

ne zrovna můj momentální pocit ze života, ale spíš můj protivník v boji s nekrásnem! a já to prostě nehodlám vzdát!:)

musela jsem, ten film mě poznamenal! Pouštím to ze sebe, ššš, ššš ...radši se na te film koukněte sami...kdo ví, ví, kdo ne nic nepovím, protože byste přišli o ten zážitek;)

sepsáno jako protest proti nařčení že v kolektivu u stakanu piva mlčím a jen poslouchám :)

Už si nestěžuji, už to krásné mám, ne na dítě se nevymlouvám, žena mi syna dala a mě můza políbila.

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis